Slunečné počasí dělalo o víkendu světským radost. „Je teplo, chodí opravdu hodně lidí, máme vyděláno,“ prohlásil v neděli po obědě Czonka při pohledu na plný kolotoč. Návštěvnost žďárské pouti se ročně pohybuje kolem šedesáti pěti tisíc lidí.

„Já jsem jako dítě dostal sto korun. Vozil jsem se dva dny a ještě mi zbylo na turecký med,“ smál se penzista Karel Drobný. Na kolotoče přišel s vnukem Patrikem. „Nedejte ale dítěti korunu na svezení. Vždyť se podívejte, jakou má z autodromu radost. A mě to pořád v autíčkách také baví,“ dodal Drobný.

Na patnáct set korun odhadla částku na kolotoče pro své dvě základní školou povinné holky Jarmila Krátká. „A to jsou malé a nechodí na ty nejdražší atrakce. Ještěže se holkám na kolotoče skládají dědečkové a babičky,“ řekla mladá maminka ze Žďáru. „To máte tornádo v peněžence. Padesát, šedesát, sedmdesát korun stojí svezení, kdy minuty spočítáte na prstech jedné ruky. Stokoruny jen létají,“ pokrčila rameny Krátká.

Kolotočáři ve Žďáře nad Sázavou zabrali prostranství u zimního stadionu a blízké okolí. Letos se děti těšily ze stovky kolotočů, houpaček a dalších pouťových atrakcí. Prodejních stánků bylo dvakrát tolik.

„Klobása, pivo a jsem spokojený,“ prohlásil Tomáš Feřtek. „Jen kdyby bylo kam si s tím sednout,“ povzdechl si žďárský rodák, který bez rozpaků jako stolek použil popelnici. „Tolik lidí na pouti nepamatuji. Je tady hlava na hlavě. Už dlouho nebylo o pouti tak dobré počasí,“ řekl čtyřicátník.

Ne na kolotoče, ale na pečenou kačenu od babičky bude po svatojánské pouti vzpomínat Jiří Losenický. „O pouťové neděli se naše rodina tradičně sejde u jednoho stolu u babičky Bohušky. Ta už od sobotní noci peče kačenu. To je vám bašta,“ smál se na celé kolo Losenický.

Stovky věřících se v sobotu a v neděli sešly při několika pouťových mších v poutním kostele svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Byla mezi nimi i pětaosmdesátiletá Anna Stárková. „Jako děti jsme o pouti musely chodit do kostela, ale nás vždycky samozřejmě víc přitahovaly kolotoče. To ještě stávaly pod Zelenou horou,“ vzpomínala žďárská rodačka. „Dnes to mám naopak. Jsem ráda, že mě vnuk přivezl až ke kostelu. Ten blázinec u stadionu, to by byla moje smrt,“ dodala s nadsázkou Anna Stárková.

Dvě stě devadesát pět let, tak dlouho se ve Žďáře nad Sázavou konají slavné svatojánské poutě. Žďárská pouť ale na počátku vypadala úplně jinak než dnes, kdy pouť pro většinu lidí začíná a končí návštěvou kolotočů. Pro věřící to byl velký svátek, cesta na poutní místo, ze kterého si kromě modlitby odnesli růženec anebo svatý obrázek. Ke kostelu svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře při jeho vysvěcení v roce 1722 putovaly desítky tisíc lidí v procesí i několik dní.