Pod kopcem stály čtyři, či pět kolotočů. I tak vypadala ve dvacátém století žďárská pouť. „Od mostu k bráně byly boudy různých řemeslníků, za branou až ke konventnímu kostelu se usazovaly modistky a kloboučníci. Mezi tím vším zpívali kramáři a vyvolávali uzenkáři a fíkaři," přiblížil éru po vzniku republiky Stanislav Mikule z Regionálního muzea města Žďáru nad Sázavou.

Zelená hora je od vysvěcení kostela svatého Jana Nepomuckého v roce 1722 jedním z nejslavnějších a nejnavštěvovanějších poutních míst. Při tomto aktu putovaly k chrámu desítky tisíc lidí i několik dní. „Nad Zelenou horou se tehdy nesla slavná kázání významných kazatelů. Třeba opata Václava Vejmluvy," uvedl farář Vladimír Vojtěch Záleský z Římskokatolické farnosti Nanebevzetí Panny Marie ve Žďáře nad Sázavou II.

V minulosti se tam konaly také významné slavnosti, mimo jiné v roce 1780, kdy se oslav 50 let žďárských svatojánských kanonizačních slavností zúčastnilo údajně na 50 tisíc poutníků. Během oslav plula ve dnech 25. a 27. května po konventním rybníce ozářená loď s hudebníky. K barokním poutím patřily rovněž divadelní výstupy studentů žďárské šlechtické akademie, již předváděli na klášterním nádvoří výjevy ze života svatého Jana Nepomuckého či z dějin kláštera.

Tradici procesí k poutnímu místu přerušil požár kostela v roce 1784. Poutníci sice chodili spontánně na Zelenou horu dál, k obnovení poutě se vším všudy ale došlo až v roce 1803.

Přestože je žďárská pouť, jež byla na Bouchalky přeložena v 80. letech 20. století, označována za druhou největší v Česku, dodnes si zachovala duchovní rozměr; do Žďáru se sjíždějí v autobusech i celé farnosti. V neděli 13. května čeká poutníky pět mší, sloužit je bude například řeholní kněz z Malty Elias Vella nebo farář z Bystřice nad Pernštejnem Karel Rozehnal.