„V táboře máme 27 dětí ve věku od první třídy do patnácti let. Pravda je, že louka byla po deštích vlhká, ale to není nic divného. Už před lety jsme v těchto místech stanovali, to jsem byl ještě kluk,“ zavzpomínal vedoucí oddílu Jiří Horálek. Jak ale dodal, právě tehdy zažil na táboře velkou vodu.  

S houstnoucím deštěm se situace v táboře začala z neděle na pondělí zhoršovat. „Pršelo, bylo vlhko, louka byla podmáčená pořád víc. Vlastně nás nejdřív bezprostředně neohrozila řeka, ale to vlhko, co do louky prosáklo ze strání kolem tábora. Ve stanech bylo mokro, teepee stany prostě nejsou chatky. Děti mohly sedět jen na postelích, chodily v blátě. Proto jsme se rozhodli, že se přestěhují do hlavního kuchyňského stanu poblíž řeky,“ popsal situaci Jiří Horálek.

Pak už jen vedoucí sledoval, jak se pomalu zvedá i hladina Doubravy. „To už jsme si řekli, že je zle, radši honem pryč. Nic nebudeme riskovat. Mokré stany jsme začali vyklízet v pondělí kolem čtvrté a páté hodiny ráno. Kolem desáté nás řeka strašila tak, že jsme se rozhodli děti z tábora evakuovat do Pilnova statku v Libici,“ vylíčil dramatický závěr pondělního dopoledne Jiří Horálek.

V současné době vedoucí řeší, jestli se do tábora vrátit, nebo odjet domů. "Důležité je zjistit, v jakém stavu je louka, na které jsme tábořili. Přiznám se, že návrat domů, to je ta poslední možnost. Jenže všechno záleží na počasí. Pokud vím, hlásí na čtvrtek znovu deště,“ konstatoval Horálek.

Že by děti zůstaly v Pilnově statku po celou dobu a tábořili tam, není podle Horálka šťastné řešení. „Jsme skauti. Les, louka, příroda, to je pro nás to pravé. Na statku můžeme zůstat tak do konce týdne. Další týden určitě ne. Uvidíme, co bude dál,“ dodal Horálek.