V obci Cikháj na Vysočině se dodnes vypráví historka, že když v ní v roce 1975 odhalovali Památník partyzánskému odboji ve 2. světové válce, dostavil se i někdejší komisař partyzánské brigády Mistr Jan Hus Miroslav Pich-Tůma s manželkou. Za několik minut se už hádal a postrkoval s ostatními partyzány, kteří mu vyčítali zradu partyzánského štábu u Leškovic i jeho poválečnou „kariéru“. Netrvalo dlouho a jednu chytil. Pak i s manželkou urychleně odešel a žádných podobných akcí se už radši nikdy nezúčastnil.

Miroslav Pich-Tůma se narodil 22. srpna 1919 v Havlovicích v rodině chudého textilního dělníka. V roce 1939 vstoupil do KSČ, což prý způsobilo jedno bizarní setkání – na taneční zábavě v Úpici u Trutnova ho jeden host zaujal tím, že místo piva pil velkou sklenici červeného vína. Když se ho Pich-Tůma zeptal, proč, odpověděl mu, že tenhle nápoj má prý nejraději veliký Stalin. Na mladého muže to zapůsobilo a zatoužil se stát podobným spiklencem – komunistou.

Listopad 1989 ve Žďáře nad Sázavou.
Podzimní výročí ve Žďáře připomenou tři výstavy

Po obsazení republiky německou armádou přešel do ilegality a po prozrazení v roce 1940 utekl spolu se třemi dalšími kamarády z Úpice přes Moravu, Slovensko, Maďarsko a Ukrajinu do Sovětského svazu.

Tady se podrobil výcviku v kyjevské důstojnické škole pro specialisty na partyzánský boj, přičemž mezi jeho instruktory patřil údajně i Augustin Schramm, německý komunista z českých Sudet a agent NKVD, jemuž je přičítán podíl na poválečné tragické smrti Jana Masaryka.

Partyzánem na Vysočině

Koncem října 1944 byl Pich-Tůma vysazen coby partyzánský komisař na Českomoravské vysočině spolu s dvanáctičlennou partyzánskou skupinou pod velením ruského kapitána Alexandra Vasiljeviče Fomina.

Skupina přešla po hřebeni Železných hor do Žďárských vrchů, přičemž po cestě zakládala v místních obcích národní výbory (nakonec jich ustavila víc než 100) a budovala základny pro vytvoření partyzánské brigády Mistr Jan Hus. Tato brigáda se postupně rozrostla na 444 příslušníků a měla asi 600 pomocníků. V bojových akcích mimo jiné vykolejila 12 vlaků s válečným materiálem a zničila několik mostů.

21. srpen 1969 v ulicích Brna.
Oběti srpna 1969 stále čekají na omluvu i odškodné

Místní obyvatelstvo činnost partyzánů podporovalo, rozrůstající se brigáda ale nezůstala utajena gestapu. Vedlo to mimo jiné k tragédii obcí Lipovec a Licoměřice, které kvůli pomoci partyzánům 19. prosince 1944 obklíčili esesáci a protektorátní četnictvo, všechny muže od 16 do 70 let pozatýkali a odvlekli do Terezína, kde se téměř všichni zajatci nakazili tyfem. Někteří byli utýráni při výsleších, řada jich zemřela na následky věznění. Celkem zahynulo 30 ze 106 zadržených mužů.

Sporný konec partyzánského štábu

Tragicky skončil i samotný Fominův partyzánský štáb, jehož zkázu mohl podle některých poválečných svědectví zapříčinit svým jednáním i Pich-Tůma, byť jeho vina nebyla v tomto bodě bezpečně prokázána.

Podle svědectví bývalého zemského velitele Sboru národní bezpečnosti plukovníka Veselého-Štajnera, který byl za války vojenským zmocněncem Rady tří, největší nekomunistické odbojové organizace na Vysočině, mohl Pich-Tůma spolupracovat s volavčí sítí gestapa.

Veselý-Štajner v roce 1952 dosvědčil, že měl mít se zmíněným komisařem schůzku u obce Polom v Železných horách, na kterou Pich-Tůma nepřišel, ale místo něj se objevili Němci a Veselý-Štajner se musel z místa prostřílet. Brzy na to byla zatčena jeho spojka, farář z obce Telecí.

Zásah proti demonstrantům v srpnu 1969
Viděl jsem, jak mu z hlavy teče krev. V srpnu 1969 stříleli Češi Čechy

Po válce chtěl plukovník po komisaři vysvětlení. "Vysvětlil mi, že jedna jeho spojka, která mnoho věděla, byla snad v Praze chycena a všechno vyzradila. Na schůzku se nedostavil, protože již o zradě věděl. Spojka, která zradila, byla po partyzánském soudu u Tůmovy skupiny zastřelena," uvedl v roce 1952 ve svém hlášení Veselý-Štajner.

Na jaře 1945 však byl zlikvidován celý Fominův štáb. Ten se v březnu 1945 přemisťoval na Přibyslavsko, kde si chtěl vybudovat nový úkryt. U Leškovic jej obklíčily oddíly gestapa a následovala noční bitva, která trvala od šesti večer až do čtyř ráno. V přestřelce s nacisty padlo všech sedm členů štábu včetně velitele Fomina.

Praha srpen 1969
V chodbě mě zmlátilo 100 policistů, řekl k srpnovému krveprolití pamětník

Veselý-Štajner poslal po válce do Čáslavi vyšetřující skupinu, jejíž pátrání začalo ukazovat na Picha-Tůmu jako na možného viníka prozrazení. Než však došlo k závěru, zastavil ho někdejší Tůmův instruktor a nynější vedoucí "partyzánského" oddělení KSČ Augustin Schramm. Pich-Tůma byl už v té době chráněncem a oblíbencem předsedy KSČ Rudolfa Slánského.

Po osvobození se ještě v roce 1945 stal Pich-Tůma poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSČ, respektive za Svaz české mládeže. V parlamentu setrval do března 1946. Pak rezignoval na mandát a zbytek funkčního období do parlamentních voleb v roce 1946 za něj "odsloužil" Rostislav Závodský. Pich-Tůma měl v té době už nový úkol: podílet se na vytvoření tajné zpravodajské organizace KSČ.

Vrah ve službách KSČ

Poté, co komunisté v roce 1946 vyhráli volby, tak vzniklo při oblastní úřadovně StB v Praze oddělení "F", jehož pracovníci měli v bezpečnostních složkách i jinde odhalovat skryté "nepřátelské živly", shromažďovat proti nim důkazy a později také pronikat v utajení na schůze nekomunistických stran a sbírat tam podklady o politických protivnících, popřípadě tyto schůze rozbíjet a vyvolávat zmatek a nervozitu. Jedním z vyšetřovatelů oddělení "F" byl i Pich-Tůma.

Po únoru 1948 dostali agenti tohoto oddělení nové úkoly. "Specialitou" bezskrupulózního komisaře Tůmy se stalo odstraňování nepohodlných osob.

Podle závěrů inspekce ministra vnitra z roku 1964 zlikvidovalo v letech 1948 a 1949 osmičlenné komando StB pod Tůmovým velením tři vyšetřované osoby, z nichž dvě byly bez soudu popraveny a třetí (konkrétně šlo o nadporučíka Bedřicha Wiesnera) Pich-Tůma osobně umlátil při výslechu. Oněmi popravenými pak byli bývalý partyzán a příslušník StB František Novotný a inženýr Konečný. Novotný byl zastřelen ranou do týla v lese u Benešova, protože prý "příliš mnoho věděl o citlivých akcích bezpečnosti", Konečného odpravil Pich-Tůma týmž způsobem v lesích u Bánské Bystrice (tělo se nikdy nenašlo).

Rakouští celníci vpouštějí 19. srpna do země německé uprchlíky utíkající přes polopropustnou maďarsko-rakouskou hranici
Panevropský piknik slaví 30 let. Přes 600 Němců uteklo i díky letákům

Podle některých svědectví mohlo být podobných vražd víc: dne 1. srpna 1950 například zahynul za podivných okolností sociálně-demokratický politik Jaroslav Zörkler, jehož dcera Ludmila vinila z této smrti právě Tůmu. "Táta stále říkal, že osmačtyřicátý rok byl puč. Byl zkrátka moc hubatý. Nakonec to dopadlo tak, že ho Pich-Tůma zastřelil a hodili ho v Bohuslavicích pod vlak. Pak řekli, že spáchal sebevraždu," uvedla Ludmila Zörklerová pro titul Trutnovinky. Sadistickému vyšetřovateli se přičítají i další oběti, ne u všech úmrtí je však prokázáno cizí zavinění.

Již po roce 1953 byl Pich-Tůma za "porušování socialistické zákonnosti" odsouzen, ale v roce 1956 mu byl zbytek trestu přeměněn na podmíněný a v roce 1960 byl amnestován. Vojenský soud v Příbrami ho pak v červenci 1991 rehabilitoval, což vyvolalo velkou společenskou kritiku. Ta vedla k přípravě nového vyšetřování, ale než proběhlo, Pich-Tůma se dne 9. ledna 1995 oběsil na půdě svého domu v Trutnově.

Zločin a trest

Podle poznatků Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu bylo v letech 1948 až 1989 z politických důvodů uvězněno přes 200 tisíc osob, z čehož několik tisíc zemřelo ve vyšetřovací vazbě nebo ve výkonu trestu, 234 lidí bylo nezákonně popraveno a více než 200 lidí zahynulo nebo bylo zavražděno při pokusu o útěk na Západ.

Od vzniku úřadu 1. ledna 1995 bylo v důsledku jeho činnosti trestně stíháno několik set osob ve víc než stovce trestních případů týkajících se zločinů komunismu. Zejména šlo o důstojníky StB, tehdejší komunistické vyšetřovatele a vysoké funkcionáře KSČ. Odsouzeno bylo několik desítek osob, většinou však jen k podmíněným trestům.

Nízký počet rozsudků dlouhodobě kritizují členové Konfederace politických vězňů.