I po téměř sto letech lze ty věty číst jen s mrazením v zádech: „Je už zjištěno, že mrtvoly zavražděných byly nejen pohřbívány v Třebíči pod mlýnem Kohnovým, nýbrž i rozsekávány, nasolovány, ukládány do beček a rozváženy po okolí. Zdá se, že dokonce bylo s lidským masem obchodováno,“ napsal 10. února list Kurýr.

Kohnův mlýn. Dnes nenápadný činžák v třebíčské ulici Na Potoce. Alespoň zvenčí. Ale stačí vejít dovnitř a člověk si hned uvědomí, že takhle přece běžné bytové domy nevypadají. Ze vstupní haly míří nahoru hned dvoje schodiště. To vlevo jen někam do mezipatra, to vpravo kamsi nahoru. Badatele však nezajímá patro, důležitý je dvůr. A proto kráčí k nenápadným dveřím. Za nimi se skrývá světlík. Ústí do něj okna z jednotlivých bytů – podobně, jako tomu bylo ve filmu Kmotr 2, když Robert de Niro z jednoho bytu do druhého přebíral revolver od Clemenzy. Kdyby chtěl nějaký režisér natáčet film z Ameriky třicátých let či z pařížského podsvětí, zde má dokonalé kulisy.

Zdroj: Deník/Milan Krčmář

Zajímají vás další díly unikátního seriálu Příběhy opuštěných budov? Klikněte na obrázek.Zajímají vás další díly unikátního seriálu Příběhy opuštěných budov? Klikněte na obrázek.Zdroj: DeníkZa světlíkem následuje úzká tmavá chodba s klenutými stropy. Ty zřejmě ještě pamatují vrahy, protože tak se stavělo na konci 19. století. Teprve za touto chodbou lze opět tušit denní světlo. Dopadá na dvůr, pod nímž se kdysi nalézala odtoková šachta – a v níž četníci v únoru 1925 našli zetlelá těla bratrů Polických. Poté, co se jeden ze zločinců podřekl po šesti letech od vražd v hospodě. „Můj otec v jednom z bytů v Kohnově mlýně žil v padesátých létech. Lidé o těch vraždách samozřejmě věděli i tenkrát. Osobně si ale myslím, že v době vyšetřování to byla hodně mediální záležitost. Novináři to zkreslovali, honili se za senzací,“ zamýšlí se třebíčský badatel Zdeněk Prukner.

Budova bývalého Kohnova (někdy též Rezkova) mlýna v Třebíči
Kde stojí: v ulici Na Potoce v Třebíči, v těsné blízkosti průtahu městem. Ten vznikl až v 80. létech minulého století, do té doby podoba ulice Na Potoce víceméně odpovídala podobě z dob vražd. Tehdy byl navíc Stařečský potok, který nyní vede pod vozovkou, nezatrubněný.
GPS lokace: 49°12'49.577"N, 15°52'29.072"E
Kdy a kým byla postavena: Rok vzniku nelze přesně datovat, mlýn byl ale velmi starý. Mlít se zde přestalo zřejmě roku 1910, kdy vyhořel. Část mlýna tehdy sloužila i jako továrna. Tehdejší majitel už provoz neobnovil, jen ruiny opravil a zastřešil. Následně se sem nastěhovala chudina. V roce 1918 budovu získalo město, které ji o dva roky později nechalo přestavět na byty.
Kdy a jakou zažila největší slávu: Největší „slávu“ zažila roku 1925, kdy se zjistilo, že zde došlo k vraždám a kdy zde byly vykopány mrtvoly bratrů Polických.
Současný stav: V budově jsou stále byty a je vcelku v dobrém stavu. Z interiérů budovy je však patrné, že účel její stavby nebyl primárně určen k bydlení.

Ten tak dokonale popisuje nejistotu, která Třebíčany trápí už téměř století. Co se vlastně ve mlýnu stalo? A kolik tam zemřelo lidí? Jedině vraždy Polických jsou prokazatelně jasné – vyšetřovatelé vykopali jejich mrtvoly. Jenže členové bandy, kterou vedl Karel a Anna Dvořáčkovi s Josefem Fejtou, se přiznali i k vraždám šesti haličských židů. Ti do českých zemí uprchli z východní části monarchie, kde Rakousko-Uhersko bojovalo s Ruskem. Stejně jako všude jinde byla i v Třebíči jejich evidence dost problematická, a proto mohli být ideálními terči pro různé zločinné úklady. Jenže těla těchto zavražděných nikdo nikdy nenalezl. Fejtův bratr Jan popsal, jak s nimi nakládali – měli je čtvrtit, maso z nich nasolit a kosti zabalené v pytlích naházet do řeky pod městem. Ale ani tam se nic nenašlo – snad proto, že do řeky se v těchto místech sesul po válce po jednom zvlášť silném dešti svah.

Dobové noviny o případu hojně informovaly, otiskly i podobizny vrahů.
Byly dvě mrtvoly v Kohnově mlýně jedinými oběťmi třebíčských vrahů?

Důkazy, že Dvořáček a spol. zavraždili ony židy, byly tedy nepřímé. A snad proto, že Československo bylo ukázkou demokracie, a nepřicházelo tedy v úvahu, že by zde mohlo dojít k takovým masakrům, smetl soud jakékoli otázky týkající se vražd židů ze stolu. „Tehdy navíc nebyly takové vyšetřovací možnosti. Dnes by to bylo naprosto jiné. Neprokázal se ani ten kanibalismus, který z tohoto případu udělal šokující kauzu,“ podotýká Jitka Padrnosová z třebíčské pobočky Moravského zemského archivu. Mimochodem, budova archivu v Třebíči přímo sousedí s někdejším Kohnovým mlýnem.

Kohnův mlýn v literatuře a filmu:
Vraždám v Kohnově mlýně se věnuje například román Bezejmenní (Milan Krčmář, CPress 2019) a částečně také román Žena z roku 1899 (Milan Krčmář, CPress 2018). Motivem těchto vražd se volně inspiroval i jeden díl seriálu Četníci z Luhačovic. V roce 2020 student Masarykovy univerzity Jiří Nahodil napsal o tomto zločinu bakalářskou práci.

Když člověk kráčí jeho chodbami, naskakuje mu husí kůže. Není to chladem – je to oním nepříjemným pocitem, že už se asi nikdy nezjistí, co přesně se tu někdy v letech 1918 či 1919 stalo.

Natočte nebo vyfoťte nám svoje nejoblíbenější tajemné místo, opuštěnou budovu a připojte k ní svůj příběh. Třeba ve stylu: Vždy jsem se tam bál. Ale díky Deníku jsem sebral odvahu a podíval se tam… Vše nám pak pošlete přes naši aplikaci Čtenář reportér.