Místo povinné četby doporučená. Ze školních osnov na Havlíčkobrodsku zmizela strašidla čtenářských deníků. Dnešní školáci ale mají úplně jiné literární hrdiny, než jejich rodiče. Recitační soutěže z některých škol s covidem úplně zmizely.

Do čtení nelze nikoho nutit. To si myslí Štěpánka Fichtnerová. Vyučuje literaturu na druhém stupni základní školy Wolkerova v Havlíčkově Brodě. „Snažím se žáky seznámit s literaturou pomocí pravidel kritického myšlení. Přečteme takovým způsobem společně asi čtyři knihy za rok,“ říká učitelka. Jak vysvětlila, žáci čtou vybranou knihu po částech a pak společně diskutují, jak se vyvíjí hlavní postava. „Nechci, aby jen odrecitovali obsah, ale aby nad knihou přemýšleli,“ zdůraznila učitelka.

Takzvanou doporučenou četbu mají žáci rozdělenou podle tříd. Deváťáci se zaměřili na válečnou literaturu, osmáci se seznamují s dílem Karla Havlíčka Borovského a sedmá třída čte literaturu sci-fi. Podle učitelky Fichtnerové mají dnešní školáci úplně jiné literární hrdiny, než jejich rodiče. „Nikdo z nich například nečetl Robinsona Crusoe. Tak jsem jim postupně vysvětlila, co je to robinsonáda. Neznají Romea Julii,“ konstatovala učitelka.

Řvi potichu brácho

Jak dodala, pedagog ale nemůže žít jen klasikou a ztratit kontakt se současnou literaturou. Škola Wolkerova má skvěle zásobenou knihovnu. Štěpánka Fichtnerová pravidelně navštěvuje literární semináře a sama se vzdělává. Naposledy se svými žáky probírala knihu Ivony Březinové Řvi potichu brácho. „Je to kniha o autismu. Požádala jsem žáky, aby pak napsali dopis některému hlavnímu hrdinovi. Hodně z nich psalo dopis matce toho postiženého chlapce a byl to silný zážitek,“ dodala učitelka s tím, že velký dluh má současné školství zřejmě v oblasti poezie. To se v seznamu četby skoro neobjevuje. S covidem skončily i recitační soutěže.

Její kolegyně Zuzana Velflová a Štěpánka Kerelová učí ve Wolkerovce na prvním stupni. Ani tady nikdo po žácích nevyžaduje povinnou četbu. „Jen doporučujeme a pak si o knihách v hodinách povídáme. Děti se pochlubí, co rády čtou a pak si knihy navzájem doporučují,“ popsala učitelka Velflová průběh hodin literatury. Jak dodala, covid sice přerušil recitační soutěže, ale její třída na poezii nezanevřela. „Nacvičujeme zrovna pohádku s verši Jiřího Žáčka,“ upřesnila.

Olga Špinarová studuje prvním rokem střední školu. „Samozřejmě do knihovny chodím. Když mám čas. Zajímají mě novinky. Naposledy jsem četla Krámek s fantazií,“ svěřila se studentka s tím, že poezie ale u ní není na prvním místě. „Moc jí nerozumím a ani mě to neláká,“ dodala.

V základní škole ve Ždírci nad Doubravou na Havlíčkobrodsku se literatuře věnují cíleně. „Vzhledem k tomu, že jsme již třetím rokem zapojení do projektu Pomáháme školám k úspěchu, který je prioritně zaměřený na čtenářství a pisatelství, usilujeme co nejvíce o vedení dětí ke čtenářství,“ zdůraznila učitelka Martina Hojná. Cílem je, aby děti četly s chutí a radostí, aby se o knihy samy zajímaly, vyhledávaly si vhodné knihy a dokázaly o nich mluvit a následně je doporučit ke čtení svým spolužákům a sourozencům.

Ve Ždírci má poezie zelenou. Žáci se pravidelně účastní recitační soutěže a dosahují v ní vynikajících výsledků. Soutěž začíná nejprve u nás ve škole, pokračuje okrskovým kolem v Chotěboři, poté je postup do okresního a krajského kola. „V loňském roce se dvě naše žákyně a jeden žák probojovali z prvního a druhého místa okresního kola až do krajského kola v Třebíči. I v letošním roce se této soutěže budou naši žáci aktivně a s nadšením účastnit,“ zdůraznila učitelka Hojná. 

Co například dnešní školáci čtou
* Jeff Kiney: Deník malého poseroutky
* Joanne K. Rowling: Harry Potter
Andy Criffiths: Ztřeštěný dům na stromě
Ivona Březinová: Řvi potichu brácho
Václav Dvořák: Já, Finis