„Na některých místech je toho polámaného docela dost. Vršky stromů se válí po zemi, jinde zůstaly trčet nahoře mezi větvemi. Je to teď v lesích docela nebezpečné,“ konstatoval Petr Svoboda ze Žďárska.

O polámaných stromech už vědí i lesníci. „Na Vysočině je to víceméně běžná záležitost, že se přetíží vršky a zlomí se. Je na to náchylný smrk i borovice. Setkáváme se s tím každoročně, letos to zatím není v takovém rozsahu, jako třeba předloni,“ konstatoval lesní správce ze Sněžného Miloš Kučera.

„Zatím je nejhorší situace okolo Herálce, na Novoměstsku to ještě tak zlé není“ doplnil správce novoměstské Zeleně Zdeněk Krejčí.

Martina Sáblíková
Bylo super se vrátit a opět vidět lidi okolo ledu, vyznala se Sáblíková

Některé stromy budou muset lesníci odstranit. Jiné ale porostou i nadále. A to i přesto, že jim chybí vršky. „Záleží na tom, kde se strom zlomí. Pokud je to v horní třetině koruny, pak se může vytvořit náhradní vrchol. Pokud se ovšem přelomí v polovině, musí se strom skácet,“ vysvětlil Miloš Kučera.

„Ve vrcholových partiích Žďárských vrchů je běžné, že se strom za svůj život zlomí i desetkrát a vícekrát,“ dodal.

Větší kalamitu způsobenou sněhem zažili lesníci předloni. „Bylo to například na Pelhřimovsku. Tehdy napadlo hodně sněhu a začal foukat silný vítr. A neštěstí bylo hotovo,“ připomenul Miloš Kučera.

Podobná kalamita, ovšem v mnohem ve větším rozsahu, zdevastovala lesy v roce 1929. „8.říjen 1929 byl poznamenán přírodní katastrofou, poněvadž do rána napadlo tolik sněhu, že málokdo na besídku mohl přijít a přespolní na výjimky vůbec ne. Sněhová bouře a vichřice zavalila Vysočinu místy až dva metry vysokou vrstvou sněhu. Další dny ještě pršelo, a to způsobilo lesní polom. Na Novoměstsku a Žďársku téměř všechny lesy byly polámány. Pro lesní hospodářství kraje to byly nenahraditelné ztráty,“ vzpomínal ve své pamětní knize Jaroslav Nedělka z Křižánek.

Jedním z horolezci oblíbených míst je i Vávrova skalka.
Novoměstským horolezcům covid nevadil, své akce zvládli. Teď už připravují další

„Tehdy to postihlo také lesy na Přibyslavsku. I majetky Kinských. Polomy způsobila námraza a silný vítr. Vyprávěla mi o tom babička, všichni tehdy chodili do lesů pomáhat,“ souhlasil Zdeněk Krejčí.

Lesní dělníci by tehdejší kalamitu jen těžko zvládli. A to i přesto, že do lesů chodili pomáhat i místní obyvatelé. „Na zpracování polomu přijely v březnu roku 1930 asi dva tisíce dělníků z Podkarpatské Rusi. Vlakem dojeli do Nového Města na Moravě odtamtud šli pěšky do Kadova. Nesli si pily, sekyry, ale i zásoby - slaninu a kukuřičný šrot na jejich oblíbené jídlo polentu, což je kukuřičná kaše. Přinesli také fazoli, kterou jsme my do té doby skoro neznali,“ pokračoval ve svých vzpomínkách Jaroslav Nedělka.

Zpracování polomu tehdy trvalo téměř celý rok. „V polesí křižáneckém podle záznamů revírníka Jindřicha Vodičky bylo vytěženo 117 554 kubíků užitkového dřeva včetně dřeva palivového a dřeva na výrobu papíru zvaného brusné dřevo. Dělníkům bylo vyplaceno 1 538 000 korun československých,“ stálo v pamětní knize Jaroslava Nedělky.