Bylinné likéry s vlastní recepturou vyrábělo na Žďársku hned několik hospod. Vyhlášený byl Vírský vánek, Samotínský vánek i již zmíněný Kadovánek. Lidé se na ně sjížděli ze široka daleka. „Samotínský vánek jsem pil mnohokrát, v létě i v zimě. A pil jsem i Kadovánek z nedalekého Kadova, ten je o něco sladší,“ porovnal chutě bylinných likérů při jedné ze svých návštěv Vysočiny prezident Miloš Zeman.

Ten si návštěvu Kadova nikdy nenechal ujít. „Před pěti lety znovu přijel. S manželkou i s kamarády. A s ochrankou. A jezdila sem i Věra Galatíková s Ladislavem Frejem. Na Kadovánek se sem stavil také Martin Dejdar a mnozí další,“ připomenul některé z dalších návštěvníků majitel vyhlášeného kadovského hostince.

Starosta Nového Veselí Zdeněk Křivánek.
O byrokracii bych mohl napsat knihu, říká starosta Nového Veselí

V létě se na Kadovánek stavují turisté a cyklisté. V zimě zase milovníci bílé stopy. Lidé si jeho chuť chválí a pijí ho buď samotný nebo s kofolou. „Autorkou receptu je moje babička. Kadovánek je z bylinek a dvaatřicetiprocentního lihu. Na jeho výrobu používáme asi deset bylin. Je to náš rodinný recept,“ přiblížil Miroslav Štěrba.

Recept babičky Míny

Jeho babička, hostinská Vilemína Janečková, byla doslova kadovskou legendou. „Místní ji znali jako Mínu. Byla ohromně společenská a velice inteligentní. A také byla svá, stejně jako celý hostinec,“ popsal osobnost oblíbené hostinské starosta Kadova Jiří Lausch.

Nápad vymyslet místní likér se v hlavě Vilemíny Janečkové zrodil poté, co zemřel Emil Tlustoš, hostinský v nedalekém Samotíně. Jeho Samotínský vánek, bylinný nápoj, který, jak tvrdí ti, co ho ochutnali, v zimě prohříval a po celý rok léčil, býval místní specialitou. Tajemství jeho výroby si ovšem hostinský vzal s sebou do hrobu. Na tradici Samotínského vánku před časem navázal hostinec U kolouška, který má ve své nabídce Drátovánek. Bylinný likér nazvaný podle nedalekého skalního útvaru Drátník.

Vtipy Radka Chodury vycházejí pokaždé z aktuální situace.
Kreslíř z Herálce chrlí vtipy na téma očkování: zasmějte se také

Vánky z bylinek byly ale k mání i na opačné straně Žďárska. Ve Víru ho kdysi vyráběl tamní hospodský František Šťastný mladší. Když se coby voják dostal za první světové války do severní Itálie, zalíbila se mu v Cortině d'Ampezzo stavba tamního hotelu natolik, že se rozhodl postavit si v podobném stylu hospodu na své zahradě. „V mládí se vyučil u renomovaného materialisty v Ústí nad Orlicí a jeho drogistická zkušenost mu pak sloužila k sestavování a vymýšlení receptů na výrobu originálních likérů a ovocných šťáv. Ty dostávaly stejně originální jména – Vírský vánek, Pernštejnské tajemství, Horácký duch, Chudobská jeřabinka, Šťastného čajozdroj, Šťastného žaludeční zahřívač nebo Vírská perla,“ představil někdejší místní speciality starosta Víru Ladislav Stalmach.

Ten pravý vánek to nebyl

Vírský vánek a další skvosty z pestré nabídky Šťastného hostince však zanikly spolu se svým autorem. Ten zemřel v roce 1949. V roce, kdy byla jeho restaurace znárodněna.

Charitativní akce Movember v novoměstské nemocnici.
Covid zavřel charitativní holírnu: novoměstská nemocnice zrušila Movember

Jeho syn Vladimír Šťastný se svou ženou Annou se sice ještě po nějaký čas snažili vzkřísit zašlou slávu vyhlášeného hostince, doba jim však nepřála. Ale na Vírský vánek ve Víru nezapomínají. „Pokusil jsem se ho vyrobit. Vyptal jsem si recept, likér se skládal z jedenácti bylin. Byl tam mimo jiné puškvorec, pelyněk, kardamon a přidávala se i pomerančová a citronová kůra. Výsledek nebyl špatný,“ konstatoval Ladislav Stalmach.

„Svůj“ Vírský vánek dal pak ochutnat návštěvníkům jednoho divadelního představení v podání místních ochotníků. „Ten pravý Vírský vánek to ale nebyl,“ ohodnotila jeho pokus jedna z vírských obyvatelek Milada Ondráčková.