Největší šanci na odlov mají myslivci hlavně v zimě, kdy se zvěř stahuje zpět do lesa. Od jara do zimy se totiž jejich útočištěm stává zarostlé pole. „Zvěř nemá v lese klid, proto se stahuje do polí. Divočák si nejprve vleze do řepky, odtud se přestěhuje do pšenice a nakonec do kukuřice,“ popsal migraci divočáků myslivec Roman Navrátil z Třeště. V polích navíc zvěři většinou nic nechybí, takže nemají důvod se i několik měsíců vracet zpátky do lesů.

Problémem jsou divočáci především v místech, kde je pole s plodinami v těsné blízkosti lesů. Myslivci tak nemají možnost zvěř při přesunech zahlédnout. Podle myslivců by pomohlo, kdyby se ve spolupráci se zemědělci upravovaly osevní plány. „Nyní je například padesát i více hektarů souvislé plochy kukuřice, kde se prasata snadno ztratí. Bylo by proto dobré pole rozčlenit, aby bylo zvěř snazší zahlédnout,“ navrhuje řešení hospodář mysliveckého sdružení v Puklicích Lukáš Laňka.

Ke kukuřici 
zasejí jetel

Myslivci se zemědělci už někde společnou řeč hledají. Divočáci totiž dokážou páchat velké škody. „Se zemědělci se například domlouvá, že se kolem kukuřice u lesa naseje jetel, ve kterém jsou prasata při přechodu vidět, a lze je ulovit,“ podotkl Navrátil.

S divočáky má své zkušenosti také zemědělské družstvo v Sedlejově. Především na Nevcehelsku v oblasti zvané Nepomuky je rozrytá úroda v sezoně na denním pořádku. „Největší škody nadělají v místech poblíž hlubokých lesů v kukuřičných polích,“ potvrdil předseda sedlejovského družstva Jindřich Pospíchal.

I ten se proto s myslivci snaží domluvit a při dozrávání kukuřice vysekávají v polích pruhy pro snazší odstřel.