Podle reakce diváků je zřejmé, že jim hra má co říci, pohádkově jasné odlišení dobra a zla i boj mezi lidstvím a ďábelskými praktikami je přitažlivé i dnes.

Podle režisérky Aleny Jandové jsou Drdovy postavy divadelně vděčné, přímo provokují k hereckým i režijním nápadům, jsou spontánní a přirozené. Taková je vdova Plajznerka Milušky Smejkalové, kovář Karla Jandy a kovářka Dany Povolné, kteří představují ty dobré lidi, kvůli nimž se čert Trepifajksl rozhodne stát se člověkem. Ti diváka jistě přesvědčí, že mají šanci nad peklem a jeho nástrahami vyhrát. Kovářka si umí poradit i s Lupinem, kterého hraje se svůdnou vynalézavostí Milan Salava.

Čerti se snaží, seč jim síly stačí, vyvolat a využít špatné lidské vlastnosti. Ďábelskou zákeřnost a rafinovanou přetvářku předvádí s energií opravdu pekelnou Václav Hron jako Ph.Dr.Th.Dr. Ichturiel alias Ignác Loula, farář v Dalskabátech. A v hromování, v gestech i v projevech suverénně pekelných vyniká Bohouš Kyba, jehož kníže Belzebub je profesionál každým coulem.

Pekelní právníci Solfernus (L. Matoušek), Belfegor (M. Filsoch ml.) a sekretář Marbulius (J. Preisinger ml.) reprezentují peklo také zdatně, i když potřebují ještě pár stovek let pekelné praxe. Peklu unikne čert Trepifajksl. Zahrát ho tak, aby mu diváci věřili tu proměnu z líného, osm set let starého čerta v Plajznerčina Matesa a kovářského pomocníka, není jistě jednoduché.

Také paní režisérka souhlasí, že v této roli může obstát málokdo, ale Karel Šimánek si jako zkušený ochotník s čertem, kterého polidštily mimo jiné i Plajznerčiny buchty a kovářská výheň, poradil bez větších problémů. Jaroslav Šot a Martina Dufková dokáží ztvárnit s humornou nadsázkou a přirozeným šarmem osoby s charaktery pokřivenými, které mají pomoci peklu strhnout k hříšnému jednání lidi poctivé.

Jaroslav Šot je známý svým uměním komickým, takže jeho kostelník Piškytle je kouzelně odpudivý, jak si mne ruce nad svými intrikami. Mlynářka Majdalena Martiny Dufkové je pohledná a po jevišti se pohybuje s grácií, což jen podtrhuje její lakotnost a ženskou nenasytnost.
Slibně zastupují nejmladší generaci počáteckých ochotníků Martina Povolná jako Mančinka a Jakub Janus v roli kovářského pomocníka, R. Kyba a O. Smeták jako služební čerti, T. Kybová, R. Šimánková a H. Buchtová jako venkovská děvčata. A ti úplně nejmenší ochotníci T. Kyba, L. Kybová a M. Šimánková hrají neposedné čertíky.

Scénu v ladovském tónu, která podtrhuje to, co se na jevišti děje, vytvořili Karel Janda, Josef Preisinger ml. a Dana Povolná.
Salónní podoba pekla je jakousi analogií dneška, kdy se za kulisami dokonalých interiérů a exteriérů odehrávají boje ne nepodobné těm v Drdově pohádce.

Soubor má před sebou ještě několik představení, ve kterých může předvést svou režijní a hereckou tvořivost, smysl pro působivý detail i strhující, vpravdě pekelné, nasazení.

Marie Fronková