Setkání rodáků přilákalo do vesničky u Humpolce zdaleka nejenom ty, které život odloudil měst a vesnic v sousedství. Na židličkách před radnicí si hověli sourozenci Prokopovi, kteří přicestovali až z Mimoně u České Lípy.

„Na Budíkov já nedám dopustit. Žijí tu hodní lidé, kteří mají ke vsi vztah. To jinde nebývá zvykem,“ pravil devětasedmdesátiletý Karel, nejstarší z Prokopovic trojice. „Pokud budeme za pět let živi a zdrávi, rádi přijedeme zase,“ předeslala jeho sestra Jaroslava.

Po návsi se zálibně procházela ve svátečním kostýmku i Jarmila Dolejší, dříve Krupičková, která se vrací z Hradce Králové do své rodné vísky o trochu častěji než Prokopovi. „Jezdím sem každé léto. Mám tu pochované rodiče, ráda se potkávám se svými přáteli, rodinou,“ podotkla paní, která označila Budíkov za nejhezčí vesnici ve střední Evropě.

„Jenom mám trochu problémy poznat některé z lidí, které jsem déle neviděla,“ dodala trochu omluvně. Větička, „a kterej ty vlastně jsi,“ se ale ozývala ze všech stran. Určitě ji nevyřkla jedině Karolínka Soukupová. Devítidenní holčička má na šmátrání v paměti ještě dost času, jako nejmladší budíkovský občánek ale nemohla při setkání rodáků chybět.

Místo slávy - povinnosti

„Je to pěkná tradice, potkat i lidi, kteří tu s námi nejsou každý den,“ promluvil za ni tatínek Josef, který však měl úplně jiný odpolední program než zbytek davu.

„Vařit, prát, uklízet. Zkrátka, jako smalým dítětem. Viď,“ srdečně se usmál na podřimující dcerku. Slavnostní den učinil společensky ještě důležitějším zbrusu nový obecní prapor, který chodili četní hosté obdivovat hned po podpisu do kroniky.

„Rozhodnutí o udělení symbolů jsme dostali předrokem, pro prapor jsme zajeli do Ústí nad Orlicí minulý týden,“ vysvětlovala starostka Marie Žáčková hostům, kteří se nemohli na zelenobílý skvost vynadívat.

Však se také průvod hned poté, kdy budíkovští hasiči položili věnec k památníků hrdinů padlých v první světové válce, vydal ke kapličce. Tam vysvětil nový obecní symbol kališťský farář.

Pak už se jelo na oběd a společenské odpoledne do kulturního domu v nedaleké Kejžlici, kde vydrželi rodáci debatovat až do setmění.