Umístění výstavy do božejovského kostela není náhodné. Naďa Urbánková právě ve zdejším kostele svatého Jiří nejednou vystupovala a na božejovské faře i dnes navštěvuje místního kněze Karola Lovaše, se kterým ji pojí dlouholeté přátelství. Byl to ostatně právě Karol Lovaš, který Naďu Urbánkovou přivedl před lety do Želiva, kde zpěvačka a herečka už řadu let žije.
Naďa Urbánková letos oslavila osmdesátiny. Výrazněji na sebe upozornila už v šedesátých letech 20. století.
Na výstavě jsou k vidění legendární brýle, jimž se Naďa Urbánková proslavila, ale i spousta dalších dokumentů a předmětů, které připomínají její životní cestu i uměleckou kariéru. Nachází se zde například deska, kterou během dvou hodin natočila spolu s Petrou Černockou a Miluškou Voborníkovou v Rusku, ale třeba i pohled, který poslala do Božejova z Beverly Hills. Ten bez PSČ a dalších náležitostí z USA na českou Vysočinu dorazil. „Jednou z rarit výstavy je věnování, které Nadi Urbánkové o Vánocích 1985 napsal mistr Miloš Kopecký,“ doplnil k výstavě božejovský farář Karol Lovaš.
Výstavu mohli návštěvníci kostele poprvé zhlédnout ve druhé polovině září, a to u příležitosti pravidelné nedělní bohoslužby, které v začínají v Božejově vždy v devět hodin ráno. „Ta výstava chce být malým poohlédnutím za životem ženy, které si nesmírně vážím. A od které se stále mnoho učím. Když jsem byl mladý, toužil jsem po nejrůznějších věcech, o kterých jsem byl přesvědčený, že mě udělají šťastným. Neudělaly. Pak jsem poznal Naďu a její Závidím. To nejdůležitější vyzpívala ve své písni – A já chci jen žít, jak žít se má. A nic víc. – Nic víc v životě není vskutku důležitější,“ poznamenal k výstavě Karol Lovaš.
Naďa Urbánková je pětinásobnou držitelkou československého Zlatého slavíka, poprvé anketu ovládla mezi zpěvačkami v roce 1972. Ve filmu se objevila už v roce 1964, premiéru měla v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů. Výrazné role hrála ve filmech Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky nebo Skřivánci na niti.
