Z dlouhého výčtu jeho spolupráce je zapotřebí zmínit Ivu Bittovou, Vladimíra Václavka či dnes už bývalé –123 minut. Prošel jazzem, bluesem a rozličnou studiovou prací, ale do škatulek zařadit nelze. To ostatně ukazuje jeho nový sólový projekt.
„Dokázal jsem hodinu a tři čtvrtě udržet pozornost dětí druhého stupně základní školy,“ pronesl s nadšením, když se vrátil z vystoupení v místní škole a jal se stavět svou soupravu do rohu narvaného hostince. Za chvíli už držel publikum ve své moci. Bezprostřednost, lehkost a radost byla cítit z každé série úderů, ať už do bubnů, bong či plecháčků, hrnců a rendlíků.
Vtipné vokální vsuvky, improvizace, interakce s diváky a Dvořáčkova virtuozita udržely osazenstvo hospody dvě hodiny ve střehu. A to i děti ze školy, které se přišly na mistra podívat znovu. Nechyběli ani místní hasiči.
Dvořáček připomínal staré kumštýře, kteří se svým uměním objížděli venkov. A ve stejném stylu svůj večer také zakončil. Do kola poslal čepici vojáků z první světové, kterou sebral ze zdi a nechal ji kolovat. Během chvilky byla plná bankovek.
