V rámci čtvrtečního soutoku vod planety Země splynulo pomocí obřího trychtýře na Nábřeží rekordů a kuriozit s proudem dalších osmadvacet vzorků vody z různých světových končin.

Kromě lahviček, které přivezli turisté ze Salvadoru, Vietnamu či od Bajkalského jezera, dorazila na adresu Domu dobrých dnů mimo jiných i sklenice nadepsaná Skippy Gang. „Voda pochází z pražského Botiče. Na znamení oslavy návratu do první ligy ji tam v den rozhodujícího vítězství v Jihlavě nabrali pravověrní fanoušci pražských Bohemians. Je fajn, že si při tom všem veselí vzpomněli i na nás,“ usmál se prezident Agentury Dobrý den Miroslav Marek.

Svojí troškou „do mlýna“ přispěl také dobyvatel soutoků řek Vít Ryšánek, který vpravil do Bělé čtyři vzorky.

Řeka je jako vášeň, tvrdí král jejich soutoků

Vyrostl u vody a řeky mu naprosto učarovaly. Dokonce se stal rekordním dobyvatelem jejich soutoků.

Vít Ryšánek dosud stanul na špici ústí bezmála sto padesáti řek, za což včera v Pelhřimově obdržel rekordmanské osvědčení. „Byl jsem hrozně zvědavé dítě. Už tehdy mi vrtalo hlavou, kam ta naše Bečva teče. Tak jsem dorazil k Moravě, s níž se to opakovalo a pak znovu,“ vysvětluje rodák z hanáckých Troubek, jehož posedlost řekou neopustila ani po přestěhování do Prahy. Právě naopak.

U soutoku Labe s Vltavou začalo všechno nanovo. „Báječné na tom je, že se spojí více koníčků dohromady. Je to o cestování, fotografování, psaní, a občas to bývá dokonce i trochu dobrodružné,“ usmívá se sedmašedesátiletý muž, který již stihl napsat o pokořitelství soutoků řek knihu.

A protože ta slouží zároveň jako průvodce, stanovil si Ryšánek při „dobývání“ soutoků několik zásad. „Takové místo musí být v první řadě volně přístupné, to aby se tam mohl dostat pokud možno suchou nohou každý. A pokud je to alespoň trochu možné, snažím se smočit každou ruku do jiné řeky zároveň,“ dodává cestovatel, který přidal ke 130 soutokům dalších českých řek a potůčků i dvacet zahraničních objevů.

Nejdále byl za polárním kruhem, kde se potkávají finské veletoky Ounasjoki a Kemijoki. „Stál jsem na tom místě skoro o půlnoci tamního polárního dne. Byl to jedinečný zážitek,“ rozplývá se vystudovaný strojní inženýr.

Ten se ale už také při dosahování špice soutoku několikrát pořádně spálil. Tedy, o kopřivy. „Holiny s sebou rozhodně beru pokaždé. I nějaká ta nedobrovolná koupel už byla. Ale to k tomu prostě patří,“ culí se Vít Ryšánek. A jeho manželka, která s ním drtivou většinu cest podstoupila také, jen tiše přikyvuje.