Několik měsíců zůstaly děti doma, bez kontaktu se spolužáky, ale především učiteli. Obě dvě skupiny jsou velkými hrdiny letošního roku. To, jak zvládli distanční výuku, je obdivuhodné. Skočili do ní po hlavě a jejich nejlepším přítelem se na dlouhou dobu stal počítač a internet. Velkou pochvalu zaslouží za pevné nervy také rodiče, kteří si také zažili „své“.

Lidé mohli odložit roušky
Událost měsíce: Bez „hadru“ a bez ochrany

„Musím se přiznat, že to byla výzva. Jednalo se o nelehkou situaci jak pro vyučující, tak pro samotné žáky, potažmo i jejich rodiče. Rychlost změn byla překotná a na rozhodování bylo jen minimum času,“ říkal na konci června mladý učitel novostrašecké základní školy Tomáš Jun.

Distanční výuka podle něj nastolila učitelům řadu otázek, se kterými nebylo úplně jednoduché se vypořádat. Například jakým nejefektivnějším způsobem se s žáky spojit? Kolik jim zasílat práce a jaké předměty „upřednostnit“ před ostatními? Nebo jak žákům poskytovat smysluplnou a relevantní zpětnou vazbu?

Výuka se nezastavila

„Otázek bylo opravdu hodně a troufám si tvrdit, že na většinu z nich jsme nakonec, i přes občasná zaškobrtnutí, společně s žáky dokázali vyzrát. Výuka se nezastavila, pouze se musela přizpůsobit omezením doby. Stala se sice interaktivnější a modernější, ale zároveň, a to i navzdory častým videohovorům, méně osobní a odtažitější,“ přiznal Tomáš Jun s tím, že je zároveň skeptický k názorům, že on-line přístup je výukou budoucnosti.

Vtip na koronavirus
Pro zasmání z měsíce června

„On-line výuku chápu jako jakýsi doplněk a nadstavbu, která zcela rozhodně najde své uplatnění při dlouhodobějších žákovských absencích nebo při domácí přípravě. Osobní kontakt mezi vyučujícím a žáky je ovšem nenahraditelný. Obdobný názor má i většina mých žáků,“ dodal učitel.