Kouzla a zajímavosti šípků růží

Také vás možná napadlo, jak je to s šípky u růží pěstovaných a zda by se daly také sušit na čaj. Hned na počátku je třeba uvést, že nejsou známy růže jedovaté. U těch záhonových, asi metr vysokých a s velkými květy, ovšem správný pěstitel nedovolí, aby se šípky tvořily, a odkvétající květenství důsledně vystříhává. Rostlina se pak nevysiluje a spíše i znovu nakvete. Mimoto mnohé záhonové růže šípky ani netvoří nebo je nestačí do zimy probarvit a mráz je zničí.

Permakultura aneb Návrat k přírodě

Na šípky různých tvarů i barev se tedy podíváme u růží sadových. Ty rostou vzpřímeně jako mohutné keře a potkáme je nejspíše v parcích. Pokud máte ovšem větší zahradu, můžete si je také vysadit a potěšit se s nimi nejen v pozdním jaru, kdy kvetou jednoduchými květy s pěti plátky korunními, ale i znovu od září, kdy jsou bohatě šípky ověšeny.

Výběr druhů

Růže bedrníkolistá (Rosa spinosissima, syn. R. Pimpinellifolia)
Vytváří jen asi 120 cm vysoké keře, které se zvolna rozrůstají kořenovými výmladky. Má jemnější ostny, bílé květy. Od všech jiných našich v přírodě rostoucích růží se rozezná podle nevelkých černých kulatých šípků. Roste od západní Evropy po západní Sibiř.

U nás se velmi vzácně vyskytuje v Českém Středohoří, roztroušeně na jižní Moravě. V parcích se můžeme setkat s odrůdami vyšlechtěnými z této růže, které mají květy nejen bílé, ale i různě růžové, červenofialové a žluté. Šípky jsou fialově načernalé.

Růže Moyesova neboli mandarínská (R. moyesii)
Mohutné keře jsou vysoké i přes tři metry a také tak široké. Vynikají sytě růžovou barvou květů a velkými dlouhými šípky, které mají někdy lahvicovitý tvar. Tato růže pochází ze střední a západní Číny, pěstuje se u nás bez problémů.

Růže měkká neboli jablíčkonosná (R. villosa, syn. R. pomifera)
Vytváří kompaktní keř vysoký asi 150 cm. Listy jsou typicky matně našedlé, květy nevýrazné, světle růžové. Růže brzy odkvétá. Šípek je velký až 30 mm, kulovitý, žláznatě chlupatý, brzy měknoucí a opadávající. Původní rozšíření se táhne roztroušeně od severozápadní Evropy po Kavkaz.

Růže pravděpodobně není na našem území původní, ale občas je nacházena v přírodě po úniku z pěstování. Dužnaté plody se průmyslově využívají pro výrobu protlaků, nedají se ovšem sušit na čaj.

Růže mnohokvětá (R. multiflora)
Tato růže je liána a dosahuje výšky až 5 m. Květy má malé, jen 3 cm velké, bílé v neobyčejně bohatých květenstvích. Šípky jsou drobné, červené a kulovité, opadávají pozdě a jsou velmi ozdobné. Původní výskyt této růže je v Japonsku, Koreji a Číně. U nás roste velmi dobře a můžeme ji vidět dlouho přetrvávající v opuštěných zahradách.

Růže omejská (R. omeiensis)
Hustý keř je vysoký asi 250 cm. Má převislé větve, bílé květy a šípky hruštičkovitého tvaru, které brzy opadávají. Existuje varieta se silně křídlatými větvemi, šípky mohou být světle červené i žluté. Původní výskyt má růže ve střední a západní Číně. Je velmi dekorativní.

Rýče i sekačky. Naši předkové by koukali

Růže převislá neboli alpská (R. pendulina, syn. R. alpina)
Keř je vysoký asi 150 cm, má tmavě růžové květy. Květuschopné (často převislé) větévky jsou skoro bezostné; dalším dobrým rozpoznávacím znakem jsou pak nezvykle dlouhé lahvicovité šípky. Růže je rozšířena hlavně v horách střední a jižní Evropy, u nás je to místy poměrně hojný druh. V parcích či zahradách se ovšem pěstuje zřídka.

Růže Roxburghova neboli kaštanová (R. roxburghii)
Keř vysoký až 3 m je pozoruhodný korkovitou kůrou na starších větvích. Nenápadný květ je bílo-světlerůžový. Kulovité šípky jsou však velmi zvláštní svou ostnitostí. Růže pochází ze západní Číny, dá se jako rarita bez problémů pěstovat, ale vyžaduje hodně místa.

Růže sivá (R. glauca)
Středně velký vzpřímeně rostoucí keř (asi 2,5 m) je zdaleka nápadný sivými listy. Květy má růžové. Nezralé šípky vejčitého tvaru jsou nezvykle kaštanově hnědé, později červenají. Růže roste sporadicky v horách západní, střední i jižní Evropy. V Čechách a na Moravě se však nevyskytuje, na Slovensku jen v Nízkých Tatrách.

Růže svraskalá (R. rugosa)
Vzhledem se výrazně odlišuje od jiných druhů. Má lesklé vrásčité listy a velké fialové vonící květy (9 cm i více) a velké, dužnaté, zploštěle kulovité šípky. Tato růže opakuje kvetení v menší míře až do podzimu. Keře jsou do dvou metrů vysoké, husté, neproniknutelně pichlavé, do okolí se rozrůstající. Tato růže patří mezi vysoce mrazuvzdorné a všestranně nejotužilejší.

Růže svraskalá je domácí v úzkém pobřežním pruhu na severovýchodě Asie. Je vysazována a zplaňuje třeba na písčitém pobřeží Severního a Baltského moře. U nás se stala běžnou součástí veřejné zeleně, u komunikací snáší zasolení. Šípky se dají využít na protlaky, sušit je však nelze.

Růže Sweginzovova (R. sweginzowii)
Hustě ostnitý keř dorůstá i do výšky 4 m. Květy jsou jasně růžové, šípky jsou lahvicovité, světle červené. Růže pochází ze severozápadní Číny a její pěstování je bez problémů. Nesmíme zapomenout i na u nás obecně rozšířenou růži šípkovou (R. canina) a jí velmi podobné, nesnadno rozlišitelné druhy. Pokud někde zapomenutou růži šípkovou náležitě prořežete, bude to krásný keř.

Výsadba

Uvedené druhy růží jsou ideálními rostlinami pro větší zahrady ekologického rázu, do lesoparků a příměstské zeleně. Vhodná je výsadba pro ohraničení plochy, zakryjí třeba přitom nevzhledné ploty. Hodí se i tam, kde vůbec žádný plot není, protože mohou plochu značně znepřístupnit.

Příroda nám pomáhá. Zkuste tyto recepty

Botanické růže pro svůj vzhled dobře navozují přechod z uměle vytvořené zahrady do volné přírody. Růže s výraznými šípky jsou vhodné i k výsadbě po obvodu větších ovocných sadů, kde poskytují úkryt i možnost zahnízdění užitečnému drobnému ptactvu.

Svou výškou a vitalitou se tyto růže hodí ovšem nejen pro osázení méně líbivých menších hospodářských budov, ale i pro romantické zahradní altánky na konci zahrady. Z kombinací s jinými rostlinami se jeví nejlepšími sousedy stejně vysoké listnaté keře (např. pustoryl, zlatice, zákula, kalina).

Mezi keři dodržujeme vzdálenost asi dvou metrů. Jen růži svraskalé stačí 1,5 m, růži bedrníkolisté pak jeden metr. Je vhodné sázet do řad, případně do nepravidelných skupin.

I pro tyto nenáročné růže musí být plocha urovnána a zem prokypřena asi do hloubky 30 cm. Pokud je půda vysloveně nevhodná, tedy jílovitá, velmi písčitá či kamenitá, je nutný přídavek kompostu. Vysazujeme nejlépe na podzim, mírně hlouběji, přišlápneme okolí, zalijeme a z drnů vytvoříme ohrádku, která k sazenici správně nasměruje dešťovou vodu. V předjaří růži zkrátíme asi na 15 cm.

V dalších letech keře postupně zmlazujeme vyřezáváním u země těch nejsilnějších větví. Někdy je možné i pohodlnější vyřezání všech větví, ale pochopitelně trvá pak dva i tři roky, než růže znovu dosáhne náležitého tvaru, kvete a plodí.

I když tyto růže u nás netrpí vymrzáním, občas je potřeba odstranit sněhem a větrem polámané větve a ty, které se příliš sklánějí k zemi. Dlouhý nerozvětvený výhon je možno mírně zkrátit. Není však vhodné výrazně zkracovat každoročně všechny výhony, připravili bychom se tím o většinu květů.

Chraňte révu proti roztočům. Víte jak?

V keřích těchto růží často klíčí z okolí zanesená semena našich běžných dřevin a je tedy nutné důsledně i s kořeny vyrývat co nejmladší javory, břízy, duby, habry, hlohy, bezy, ostružiny. U těchto odolných růží je zbytečná zimní ochrana i postřiky proti chorobám a škůdcům. Hnojíme je až po letech plnými hnojivy.

Rozmnožování je možné jak výsevem, tak letním řízkováním. Nelze ovšem doporučit očkování, které je běžné u jiných růží, protože stále prorůstající podnož má velmi podobný vzhled výhonů jako většina v tomto článku doporučovaných druhů růží.