Nápad na vznik moštárny se ve Františkově hlavě rodil poměrně dlouho. „Přes pětadvacet let vykupujeme padaná jablka a vozíme je do Rakouska a Německa. Vždy mi bylo líto, že mezi nimi byla i pěkná a přišla prakticky vniveč. Na Pacovsku se přestalo moštovat zhruba před třiceti roky, tak jsem přemýšlel, jak to změnit,“ svěřuje se Vrtiška.

První mošt stočili na podzim roku 2018. „Tehdy byl navíc velmi silný rok na úrodu, bylo hodně jablek, takže jsme měli opravdu skvělý start. Začali jsme v září a jeli jsme naplno až do prosince. Mám z toho hrozně dobrý pocit, že si konečně všechna dobrá jablka dokážeme nechat tady u nás,“ vzpomíná Vrtiška.

Jeho manželka Alena přiznává, že se zprvu tohoto nápadu trochu zalekla. „Byla to opravdu velká investice a než se nám to vrátí, tak to určitě pár let potrvá. Naštěstí nás to ale baví a i když mě nejprve trošičku vyděsilo, už si celkem zvykám,“ směje se.

Ne všechna jablka se však na moštování hodí. „Například ta letní se moštovat nedají, protože jsou hodně moučná a navíc hned zhnědnou. Snažíme se vybírat sladké odrůdy. Je to zajímavé, ale každý druh je na zpracování úplně jiný a má úplně jinou chuť,“ prozrazuje Vrtišková.

Všemu se učí prakticky za pochodu. „Teď už vím, kdo má v okruhu patnácti kilometrů jaká jablka. Do moštů se snažíme namíchat alespoň tři odrůdy, protože každá má svou specifickou chuť a když se prolnou, je to vždy dobré,“ vypráví František.

Čistě jablečné mošty občas vylepší nějakým dalším ovocem nebo zeleninou. „Hodně oblíbené jsou mošty s hruškami, mrkví a červenou řepou. Sezónně přidáváme i pomeranče, limetky, černý rybíz nebo třeba dýni. Zkoušeli jsme třeba i mango, ale to nás nepřesvědčilo,“ vyjmenovává Alena.

Do budoucna by chtěli tyto příchuti ještě rozšířit. „Láká nás hlavně rybíz a borůvky. Snažíme se využívat převážně lokální produkty. To je taková hlavní myšlenka naší moštárny,“ vyzdvihuje Vrtišková.

Za rok stočí několik desítek tisíc litrů moštu a zpracují sto tun jablek. „Rádi bychom výrobu ještě trochu navýšili, ale ne o moc. Chceme být opravdu menší, lokální moštárna a vyrábět pro lidi z okolí,“ říká Vrtišková.

Kvalita je jejich prioritou. „U velkovýroby by bylo těžší si ji uhlídat. Teď mi každé jablko projde rukama, takže vím, co do těch moštů dávám, nejsou tam žádná nahnilá, a stojím si za tím. Je to opravdu to, co bych si vypila i já,“ podotýká Vrtišková.

„Díky tomu, že nás to primárně neživí, to nemusíme až tak hrotit. Jdeme si opravdu za kvalitou a snažíme se produkovat raději méně, ale pořádně,“ doplnil Vrtiška, který kromě moštárny vlastní navíc i truhlárnu.

I přes to si na jejich moštech pochutnávají lidé až v Praze. „Dodáváme tam do jedné restaurace. Chceme ale vyrábět hlavně pro Vysočinu a část jižních Čech, ke kterým máme blízko. Sice občas dostaneme nějakou nabídku, ale nemáme úplně ambice vyvážet po celé republice,“ přiznává Vrtiška.

Své výrobky prodávají nejen ve své moštárně, ale také na farmářských trzích. „Ve stánku je vždycky někdo z rodiny, takže zákazníci vidí, kdo za tím moštem opravdu stojí. Vždy si s nimi popovídáme, navážeme kontakty a lidé se za námi pak rádi vracejí. Například pár lidí z Humpolce jezdí do Pacova vyloženě kvůli nám,“ usmívá se sympatický majitel.

„Je logické, že když nás někdo nezná, tak ze začátku tu důvěru v nás nemá. My se moc neprezentujeme. Reklamu necháváme spíše na lidech a jméno si budujeme postupně. Musím říct, že se nám to daří a zákazníků rok od roku přibývá. Většina z nich se k nám vrací,“ uzavírá Vrtišková.