Letošní výnosy polí byly nižší. Do jaké míry se to promítlo na vaší biofarmě?
Dá se říct, že nijak, protože jsme zaměření na živočišnou výrobu. Konkrétně na krávy. Takže když je na poli menší výnos, výrazně nás to neovlivní. Co se týče krmiva, máme každý rok rezervu zhruba tisíc balíků. Obilí nám také zbývá, takže jsme letos jenom udělali trošku menší rezervu než v předchozích letech.

Opravdu nepoužíváte žádnou chemii? Jak se to dá bez ní zvládnout?
Opravdu ne. Musejí se dobře střídat plodiny. Většina obilí, co pěstujeme, musí být po jeteli. Ten tomu dodává ze vzduchu dusík a pole odplevelí, takže není potřeba používat žádné herbicidy a pesticidy. A musí se nad tím také více přemýšlet. Nemůžu si jen tak vzít nějakou chemii, přečíst si dávkování a nasypat to tam.

Máte na to nějakou speciální školu?
Ne, jsem inženýr ekonomie.

Tak jak jste se dostal na farmu?
Přes rodiče, táta to totiž dělal. Po škole jsem si vyzkoušel práci v Praze v kanceláři a zjistil jsem, že mě mnohem víc baví dělat tady na farmě.

S biofarmou tedy začal váš tatínek?
Táta začínal na konci devadesátých let a od začátku věděl, že to chce dělat ekologicky, a držel se toho.

Co ho vedlo k založení farmy?
On má celý život strašně rád zvířata a vždycky dělal, co zrovna šlo. Když bydlel v paneláku, tak měl hada, pak nějaké myši, rybičky… A když pak přemýšlel, co by chtěl dělat, dospěl k tomu, že by chtěl chovat krávy. Začal s jednou krávou, pak dostal po babičce pole, takže přibyly další krávy a postupně se to rozrostlo do současného stavu.

A od vás se tak nějak očekávalo, že budete pokračovat?
Já jsem od dvanácti let chodil kolem zvířat, od patnácti už jsem tady byl regulérně na brigádě a při vysoké škole jsem pak byl čtyři dny v Praze a zbytek tady. Takže postupně jsem na farmě začal být častěji a častěji a zjistil jsem, že mě to baví. Mamka sice chtěla, abych byl v klidu v Praze v kanceláři a nestresoval se tady podnikáním, ale sám jsem se rozhodl, že bych chtěl dělat právě toto.

Zmínil jste, že máte ekonomku. Proč ne zemědělku?
Říkal jsem si, že kdybych nakonec chtěl zůstat na farmě, tak znalosti, které potřebuju, mi předá táta, a nepotřebuju na to školu. Navíc jsem si ekonomkou chtěl rozšířit obzory. V té době jsem ještě nevěděl, jestli zůstanu na farmě, tak jsem chtěl mít možnosti případně pracovat někde jinde. A i teď zjišťuju, že se mi ta ekonomka vlastně v některých věcech hodí i v zemědělství.

Jak vypadá váš typický den?
Vstávám ve tři čtvrtě na sedm, dříve jsem to ale flákal a vstával jsem třeba až v půl deváté. A dál je to jak kdy. V létě se dělají senáže, takže se strávím klidně deset hodin v traktoru. Pak se žne obilí, do toho se přehánějí krávy z jedné pastviny na druhou, sváží se býci, oddělují telata… Právě, že něco jako typický den zemědělce neexistuje. Jak se mění roční doby, tak se mění i práce. 

Co děláte, když zrovna nepracujete tady na biofarmě?
Hraju ping pong, hodně sportuju a v neposlední řadě samozřejmě občas zajdu s kamarády do hospody. (úsměv)

Co tady všechno pěstujete a jaká zvířata chováte?
Chováme hovězí dobytek, konkrétně francouzská plemena Blond d’Aquitaine, Gasconne, těch máme nejvíc, a teď nově začínáme s Limousinama.

To jsou nějaká speciální plemena?
Všechno to jsou speciální plemena na maso. Jsou vyšlechtění tak, aby býci hodně rostli a bylo z nich hodně masa.

Proč chováte krávy na maso a ne na mléko?
My všechna zvířata paseme venku a v tomto případě je ideální mít masná plemena. Nemusíme je dvakrát denně nahánět někam na dojení a je s nimi tak méně práce.

Neuvažovali jste o chovu i jiných zvířat?
Když jsem si to zkoušel spočítat, tak jsem došel k tomu, že kdybych chtěl chovat třeba husy, tak abych na nich vydělal tolik jako na kravách, musel bych jich mít asi sto co jedna kráva. Takže by se mi to nevyplatilo. Radši si pořídím o jednu krávu víc než o sto hus.

Prodáváte maso?
Prodáváme. Teď to děláme tak, že necháme býka zabít na jatkách, tam nám ho rozporcují a pak maso prodáváme mezi lidi. V současnosti ale stavíme bourárnu. To v praxi znamená, že až ji budeme mít postavenou, tak dovezeme býka na jatka, tam ho pouze zabijí a čtvrtě dovezeme domů. Tady si je rozporcujeme a můžeme ho prodávat buď po kilech, nebo v různých balíčcích.

Kdo si ho u vás kupuje?
Začalo to sousedy, známými a ti pak řekli zase svým známým. Takže teď už jsme schopni prodat na maso zhruba čtyřicet býků ročně.

Neuvažovali jste o tom, že byste dodávali i do restaurací?
Zatím ne. Jak ještě nemáme tu bourárnu, tak nevyvěšujeme nabídky nikde na internet a neobvoláváme restaurace. Až bude hotová, tak můžeme uvažovat o tom, že bychom dodávali do restaurací nebo do obchodů. Chtěl bych si i založit internetový obchod, vyvěsit tam třeba svíčkovou a zájemci by si ji tady mohli zamluvit. Kdyby se nashromáždilo více objednávek, tak bych maso třeba i dovážel.

Stravuje se vaše rodina výhradně biopotravinami?
Musím se přiznat, že ne. Jednodušší je dojít do supermarketu a nakoupit si tam. (smích) Jsme rádi, že máme svoje maso, ale když jdeme nakupovat, tak bereme, co vidíme, a neřešíme to. Další věc je, že biopotraviny v supermarketech jsou strašně předražené, jak to jde přes několik překupníků.

Takže by se dalo říct, že od vás jako přímého výrobce, je to levnější?
Já si myslím, že máme maso levnější než v supermarketu. Zaprvé proto, že si ho sami produkujeme a prodáváme, a zadruhé proto, že si na tom nikdo nic nepřiráží.

Mají Češi zájem o biopotraviny, nebo u nich vítězí nižší cena „obyčejných“ potravin v supermarketech?
Myslím si, že ani ne tak o biopotraviny, ale spíš o to, co je vypěstované doma a ne někde ve velkochovech. Mnohem radši si tedy vezmou vajíčka od souseda a neřeší, jestli je to bio, nebo ne. Jsou rádi za to, že toho chovatele znají a vědí, že slepice nekrmí chemií. Že by ale vyloženě chtěli, aby na tom byl biocertifikát, to si myslím, že rozhodně ne.

Zvládáte farmu sami, nebo máte nějaké zaměstnance?
Máme jednoho zaměstnance. On má svoji živnost, ale do toho nám většinu roku pomáhá například při žních, svážení zvířat a podobně. Pak máme jednoho brigádníka a jinak tu o prázdninách pracuje ještě brácha, který teď studuje. Nejmladší brácha je tu také občas a pak nárazově bereme brigádníky třeba na sběr kamení. A mamka, ta dělá papírování a účetnictví. Takže se dá říct, že naše rodina plus dva lidi.

Mnoho lidí má biofarmáře za podvodníky, kteří jen čerpají dotace. Jaká je pravda?
Nevím, co na to mám říct. Není to pravda. Řeknu vám, jak se jednoduše poznají podvodníci. Když jsou v poli koleje, tak tam jezdil nějaký postřikovač a přihnojoval, což se na biofarmě nedělá. Takže v ekologických polích koleje nejsou.

Nesoupeříte trochu s bývalými „jezeďáky“?
Největší konkurence jsou jiní zemědělci v okolí, a to jak ti malí, tak i velcí. Nejhorší jsou v tomto směru velké akciovky a právě pozůstatky JZD. Většina lidí jim své pozemky nechává v nájmu, bojí se nějaké změny a je jí jedno, co se na těch polích děje a pěstuje. 

Neměl jste někdy chuť se na všechno vykašlat a dělat něco úplně jiného?
Naplno to tady dělám teprve asi dva roky, takže zatím ne. (úsměv)

- narodil se 24. září 1991 v Pelhřimově
- vystudoval VŠE v Praze
- na farmě naplno pracuje dva roky
- rodinnou farmu mají od roku 1998
- chovají plemena Gasconne, Blonde d'Aquitaine a Limousine