Jedinečnou možnost ochutnat grilovanou masovou klobásu v bílé bagetce s cibulí a curry kořením mají totiž obyvatelé a návštěvníci Pelhřimova v kavárně Ateliér.
„Recept přivezl zřejmě někdy v polovině minulého století do Salcburku jeden Bulhar. Nesrozumitelné bulharské jméno si ale nikdo nezapamatoval, a tak se ujal název Bosna,“ začíná vyprávění o rakouské specialitě, kterou hostům v Ateliéru nabízí, majitel Robert Saurwein.
Jídlo pro Čechy překřtil na Bosňák a na jeho přípravu používá ty nejvybranější suroviny. „Směs koření, která je tím největším tajemstvím chuti, vozím z Rakouska. Bagety pro nás peče pan Sankot. Speciální párky nám zase v minulých dvou letech, kdy jsme Bosňák začínali nabízet, vyráběl na zakázku pan Prokeš. Příprava jídla je ale celkově velmi náročná, takže jsme ho z nabídky na čas vypustili,“ pokračuje šestačtyřicetiletý majitel kavárny.
Návštěvníci, kteří si Bosňák stihli oblíbit, ale nemusí zoufat. Možná už příští týden se totiž na jídelní lístek vrátí. Tentokrát s párky z Rakouska.
„V Rakousku jsou párky velmi oblíbené jídlo, ale mají také úplně jinou úroveň než běžné české. Ruku v ruce s kvalitou roste i cena. Párky určitě nejsou jídlo pro chudé. U stánku s párky můžete vidět jak dělníka, tak i vysoce postaveného úředníka stát vedle sebe. Funguje jako magnet pro lidi všech vrstev bez rozdílu tloušťky peněženky,“ přibližuje postoj k uzeninám ve své rodné zemi Saurwein.
Poprvé Bosňák ochutnal jako náctiletý. „Kdo ho jednou zkusí, vytvoří si na něm závislost. Nebo je to alespoň můj případ,“ svěřuje se pel〜hřimovský kavárník.
Bosňák není jediná specialitka, kterou jeho kavárna Atelier nabízí. I k výrobě nápoje, který v nápojovém lístku nese jméno Lyžařská voda, se Saurwein inspiroval v Rakousku. „Trochu jsem ale pití, které možná Češi znají z horských středisek, vylepšil,“ dodává skromě kavárník.
Dominika Dufková
