Šestapadesátiletý Václav Klátil za své kvalitní a především poctivé české výrobky získal nespočet ocenění na Mezinárodním mistrovství řezníků a uzenářů v Rakouském Welsu. V sobotu jeho firma navíc oslaví dvacet let od svého založení.

Co Vám jako řezníkovi chutná nejvíce? Nejste už přejedený?

Přejedený nejsem. Maso i výrobky z něj mám velmi rád. Zrovna před hodinou jsem ochutnal teplou sýrovou klobásu. Asi před měsícem jsem začal vyrábět pravé vídeňské párky se sýrem, které jsou chuťově velmi dobré.

Takže asi není den, kdy byste si maso nebo cokoliv z něj odpustil?

Většinou ne. Záleží na práci. Dobré věci ale velmi rád ochutnám. Když jsem třeba na dovolené, tak se občas přistihnu, že se mi stýská už po té vůni a chuti masa. To, aby dobře chutnalo, musí být správně odležené, nasolené a okořeněné.

A co sladké? Dáte si ho občas, abyste vyvážil chutě?

Také ho mám rád, ale že bych ho vyloženě musel, to tedy zase ne. Spíše preferuji maso a dobré pečivo, teplý chleba to je chuťovka.

Je ve firmě zapojena celá rodina?

Vesměs ano. Manželka i starší dcera zde pracují nepřetržitě (smích). Mladší dcera studuje vysokou školu, když přijede, tak je zapojena do pracovního procesu také.

Jak vypadá pracovní den řezníka?

V pondělí máme vždy zavřeno. Vyřizuji nejdůležitější úřední věci a připravuji se na celý pracovní týden. Od úterý do pátku vstávám pravidelně okolo čtvrté hodiny ranní. Moje první kroky vedou do udírny, kde zatopím. To je to hlavní. Vyjedu s klecí a celou jí navěsím masem. Navečer jsou výrobky hotové. Vždy chci, aby byl v obchodě dostatek masa, výrobků, prostě celého sortimentu.

Některé výrobky získaly prestižní ocenění na Mezinárodním mistrovství světa uzenářů a řezníků v Rakouském Welsu. Jak jste se na takovouto prestižní soutěž dostal?

Do Rakouska jezdím už od roku 1999. Poprvé jsem tam ale své výrobky začal vystavovat až v roce 2006. Tehdy jsem přivezl tři výrobky a všechny získaly stříbrné medaile. Vzpomínám si, že tehdy tam Českou republiku reprezentovaly asi tři další firmy. Za dva roky, protože mistrovství se koná vždy v sudých letech, jsem udělal největší terno. Vystavil jsem tři výrobky a získal jsem jednu zlatou a dvě stříbrné medaile. Od té doby mě naši rakouští sousedé hodně uznávají a berou. Rakušané jsou patrioti a uzenářské řemeslo si berou hodně k srdci.

Konkurence je v Rakousku velká. Mistrovství se pravidelně zúčastňuje okolo dvaceti evropských zemí. Nechybí ani Kanada či Nový Zéland.

Ano, to je pravda. Loni jsem vystavoval opět tři výrobky. Byl jsem jediný reprezentant České republiky, a navíc ještě k soutěžícím přibyli zástupci z Asie a Indie. Do Pacova jsem přivezl tři stříbrné medaile. Bohužel mi o jeden bod uteklo zlato. To se ale nedá nic dělat. Je to pro mě impuls do příštího roku.

Co nejvíce chutná pacovským zákazníkům?

Dalo by se říci, že lidé v regionu kupují prakticky všechny naše výrobky. Od polského salámu přes vídeňské či obyčejné párky až po sýrové klobásy či uzené maso.

Chystáte na 19. března, kdy oslaví vaše uzenářství dvacet let od svého založení, nějaké oslavy?

Ano, chystám na 19. března takové setkání s lidmi, kteří se mnou po dobu dvaceti let spolupracovali a pomáhali mi vytvářet to, čeho jsem dosáhl. Jak doma tak i v zahraničí.