Jiránková olympijskou kvalifikací žila dva roky. Koronavirová epidemie ji neustále odkládala. Kvůli značným omezením pro trénování jezdila po kempech po Evropě, obětovala hodně ze svého volna a soukromí. Proto není divu, že prohra hned v prvním kole kvalifikačního turnaje v Sofii ji poslala hodně dolů. „Doufala jsem, že mohu na olympijský turnaj postoupit. Proto jsem byla hodně zklamaná,“ vysvětlovala.
O nepovedeném zápase s Marijou Štetičovou z Bosny už hovoří s nadhledem. Uznává, že prohrála s v tu chvíli lepší soupeřkou. Nedostatky hledá u sebe. „Možná i určitou roli sehrály nervy. Příliš jsem měla v hlavě vše, co jsem pro úspěch v kvalifikaci musela obětovat, až se dostavil strach. Byla jsem jako svázaná,“ přiznala pětadvacetiletá závodnice.
Skončit s milovaným sportem ji však nepadalo ani na chvilku. „Zklamání tam bylo jen chvilku. Pomohlo mi, že zklamaných nás tam bylo plno. Postupovaly jen finalistky kategorií. Při návratu domů už jsem si říkala, že se vlastně až tak moc nestalo. Že to byl jeden turnaj a přijdou další,“ popsala myšlenkový proces, kterým bezprostředně po turnaji prošla.
I proto teď neodpočívá. Žádné volno si nevzala, dál tvrdě trénuje. A s velkou chutí. „Tak nějak to ze mě všechno spadlo. Poslední dobou jsem byla v neustálém stresu. Teď si taekwondo užívám, tréninky mě neskutečně baví,“ prohlásila rodačka z Těmic u Kamenice nad Lipou.
V reprezentačním týmu zůstává a vyhlíží zajímavé akce. V rámci přípravy na podzimní světový šampionát se za pár dnů přesune do Mexika. „Čeká nás tam turnaj, na který navážeme soustředěním. Moc se na to těším. V Americe jsem zatím byla jen jednou, na turnaji v Las Vegas,“ vzpomenula.
Kemp na druhém konci světa bere jako zajímavou zkušenost. „Věřím, že mi otevře nové obzory. V Evropě přece jen potkávám jedny a ty samé závodnice, známe se. Tady narazím na trochu jiný styl, může mě to posunout dál,“ prohlásila s nadějí v hlase.
