„Bylo to v jiné disciplíně. Mistrovství světa jsem absolvoval v krátkém terénním triatlonu. Toto bylo v delším, zhruba tříhodinovém závodě. Bojovali jsme tak na dvojnásobných tratích,“ vysvětlil.

Evropský šampionát se uskutečnil blízko českých hranic, dějištěm byl saský Zittau. Plavecká část není Velíškovou doménou, šlo v ní o to ztratit minimum, což českému reprezentantovi vyšlo. Něco přes kilometr a půl absolvoval solidním tempem. „Startovaly všechny kategorie dohromady, takže do vody nás šlo zhruba tři sta. Vzhledem k tomu, že jsme se na startu rozprostřely po stometrové pláži, tlačenice nebyla. To nastalo až u bójek při otáčkách, ale já patřím mezi ty, kteří víc ran rozdají,“ informoval a doplnil: „Ani nevím kolikátý jsem doplaval, protože závodníci jednotlivých kategorií se promíchali, bylo to dost nepřehledné. Neustále mi teklo do brejliček, musel jsem se zastavovat, ale i tak jsem to zaplaval dobře. Moc jsem neztratil, to bylo zásadní,“ dodal.

Pak už začala tradiční stíhací jízda. Druhá disciplína je pro bývalého specialistu na horská kola silnou zbraní. „V propozicích závodu psali o převýšení 1200 metrů na 36 kilometrech. Nakonec to bylo méně, computer na kole mi ukázal něco přes 900. I tak to byla dost náročná trať. Hlavně kopce prověřily každého. Dokonce tam byla pasáž, kde jsem musel z kola a popoběhnout. Asi by se to vyjet dalo, ale byla by to ztráta času,“ popsal souboj s terénem. Čelo závodu doháněl i ve sjezdech, ve kterých mu trochu pomohla náhoda. „V jednom sjezdu mě dojel Pavel Jindra, který závodil v jiné kategorii. Ten je prakticky místní, takže měl trať fantasticky projetou. Tím, že jsem se ho držel, tak jsem získával. Sám bych byl asi opatrnější, ale on to z kopců dost pral, tak jsem sebral odvahu a jel za ním. Pomohlo mi to,“ vysvětlil.

Doháněl i vítěze

Cyklistika tak znamenala výrazný posun vpřed. „Nevěděl jsem sice, jak jsem na tom v kategorii, ale celkově i mezi profesionály jsem byl v první dvacítce. To bylo parádní umístění,“ těšil posun Petra Velíška.

Běžecká část o délce devíti kilometrů toho mnoho nezměnila. Velíšek do ní vstoupil na druhé příčce, vylepšit už ji nedokázal, přestože ze ztráty na Němce Felixe něco smazal. „Věděl jsem proti komu závodím a nikoho z mé kategorie jsem za sebou neviděl. To se v průběhu běhu nezměnilo. Když jsem vybíhal, neměl jsem oční kontakt ani s prvním v pořadí, takže jsem běžel, co to dalo. Tam nebyl prostor na taktizování,“ vysvětlil. Nakonec z toho bylo cenné stříbro. „V cíli jsme si potom s vítězem podali ruce a chvíli povídali. Očividně měl lepší informace než já. Říkal mi, že jsem se v průběhu běhu na něj dotahoval. To jsem nevěděl. Asi bych dokázal ještě zrychlit, ale na předběhnutí by to už bylo těžko,“ přiznal šťastný vicemistr Evropy.