Abychom vypátrali počátky taekwonda v Humpolci, musíme jít ale ještě dál. Do roku 1992, kdy s tímto sportem začínal současný trenér klubu Petr Lacek. Do dob, kdy mu bylo dvanáct, čelil útisku silnějších ve třídě a hltal filmy s Van Dammem. „Hrál jsem házenou a tam jsem ukopl někomu staršímu míč z ruky. Nenaštval se, naopak se dal se mnou do řeči. Říkal mi, že mám dobrou kopací techniku a jestli dělám nějaký bojový sport,“ vzpomenul Lacek. Slovo dalo slovo, domluvili si schůzku.

Na tu už nepřišel Martin Krejcar, kterému míč z ruky ukopl, ale místo něj dorazil Pavel Krejčí. Později první trenér taekwonda v Humpolci. „Potkali jsme se za městem u břízy za skládkou. Domluvili jsme se a začali cvičit,“ pokračoval ve vyprávění.

Lackovi bylo tehdy dvanáct a taekwondo ho doslova očarovalo. Dlouho mu nevadilo, že milovaný sport provozoval v nuzných podmínkách. „Protože jsme neměli žádné peníze, tak jsme trénovali po většinou venku. Na halu nebylo. Měli jsme jednu lapu a jednu vestu. V porovnání s dnešní situací v oddíle to bylo něco nemyslitelného,“ kroutil hlavou.

Tak trochu mu to připomíná současné nouzové podmínky, kdy jsou zavřené tělocvičny. „Teď, když jsou všichni nuceni trénovat venku, tak slyším nářky, že jim vadí drny. Já kopal na trávníku roky, byl to pro mě každodenní chleba,“ svěřil se.

Parta nadšenců krátce trénovala i u rodičů Krejčího. Azyl našla v nevyužitém prvním patře dvougeneračního domku. Vše ale už spělo k založení prvního oddílu. Stalo se tak v roce 1995. „Už jsme nutně potřebovali tělocvičnu. Abychom ji zaplatili, museli jsme udělat nábor. Oddíl ale i tak zakládalo pět dospělých, my sportovci jsme byli čtyři,“ vybavil si.

První trenér Pavel Krejčí v té době studoval vysokou školu, takže z činnosti oddílu pomalu vypadl. Lacek se tak stal v patnácti závodníkem i trenérem. „Věnovali jsme se sestavám, technikám, sebeobraně. Nebyli jsme specializovaní na sportovní boj, jako jsme teď. Už bych tak trénovat nechtěl, byl v tom neskutečný dril. Hodiny jsme stáli na místě a pilovali jeden kop,“ diví se, co v začátcích sobě i ostatním dávkoval.

A také úspěchy nepřišly hned. Oddíl se už v roce 1995 zúčastnil mistrovství republiky. Tehdy ještě společného pro Česko i Slovensko. „A dostali jsme tam pořádně nařezáno. Na to snad ani komentovat nebudu,“ vybavil si vzpomínku.

Pak už ale klub pod trenérským vedením Lacka zahájil dvacetileté stoupání ke sportovním výšinám, přesunul z větší části těžiště své činnosti do Pelhřimova a hlavně se rozrostl. V současné době má více než sto členů.