První letošní vynucená pauza od sportu s ním zamávala. S druhou už se srovnává lépe. I když do ideálu to má daleko. Nejraději by si při střílení užíval tepla haly, což teď samozřejmě nemůže. Proto stále trénuje pod širým nebem. „Nemrzne, střílet venku se dá. Je to ale pro otrlé,“ přiznává.
Lukostřelci se teď dělí na dvě party. Jedna uklidila nádobíčko a čeká až omezení skončí, druhá střílí dál. Navzdory nepřízni počasí. „Chodím si zastřílet, ale nepřeháním to. Spíš se pořád snažím tahat za tětivu, abych něco naposiloval a byl na start halové sezony dobře připravený. Věřím, že už brzy začneme. Vánoční turnaj dál chystáme. Snad se nám ho povede v Humpolci zorganizovat,“ neztratil Miroslav Háva dobrou náladu.
Venkovní střílení si v chladném listopadu pochopitelně neužívá ani trochu. „Moc se to nedá. Střelec mrzne. A pokud někdo mrzne, ztrácí cit,“ vysvětlil a doplnil patrně jediné možné řešení, jak s chladem bojovat: „Vystřelím pár šípů, navléknu bundu a natáhnu rukavice. Když jdu vytahat šípy z terče, tak se snažím být pořád v pohybu. Jak jednou člověk zatuhne, je konec, dál se střílet nedá,“ pokrčil rameny.
Pokud halová sezona skutečně začne, motivace Miroslavu Hávovi chybět nebude. Bude chtít rozšířit sbírku republikových titulů. „Mistrovství republiky je pro mě zase lákadlem. Už si říkám, že bych ho chtěl střílet jen pro radost, ale budu zase obhajovat titul. Budou to zase nervy,“ přiznal.
Mít tituly z letních šampionátů neznamená, že automaticky přibudou ty zimní. „Střílí se na krátkou vzdálenost. Je potřeba preciznost,“ vysvětlil.
