Rozhodně to nedělá kvůli finančnímu profitu. I když bude nyní zaměstnancem Dukly Plzeň, nezbohatne. „Střílením se uživit dá, ale třeba s příjmy fotbalistů to nejde srovnávat,“ vysvětlil. Není proto divu, že dlouho zvažoval, jakou cestou se vydat.

Poslední dva roky byl zaměstnancem Lesů ČR. Firmy, ve které pracuje i jeho otec. „Máme ale přece jen rozdílné pracovní zařazení. Dělám technika, takže mám na starosti firemní automobily. Pak zajišťuji revize hasicích přístrojů, elektrických zařízení, kotlů,“ upozornil.  V lesech je kvůli kůrovci teď zlá doba, takže i on chvílemi měnil náplň práce. „Před měsícem jsem pomáhal při odvozu dřeva na pilu. Měřil a zapisoval při nakládce,“ zmínil se.

Petr Nymburský má les rád. Vzhledem k tomu, že bydlí na polosamotě, chodí do něj od malička, relaxuje tam. S puškou však spíš výjimečně. „Střílím, ale spíš než jako lovec se chovám jako myslivec. Pokud na nějakou zvěř vystřelím, tak na nemocné kusy, na nevhodné k dalšímu množení,“ ujistil.

A pak doslova šokoval: „Jsem mizerný střelec.“ Míní samozřejmě s kulovnicí či brokovnicí, díky svému sportu umí s malorážkou či vzduchovkou. „Komu to říkám, tak se diví. Ale ono je opravdu hodně rozdílné střílet třeba na asfaltové holuby brokovnicí nebo kulovnicí z posedu. To neumím, v tom jsem podprůměrný,“ pověděl.

Před terčem ve své disciplíně je ale excelentní. V září vybojoval čtyři republikové tituly, před rokem se dokonce stal mistrem Evropy. Právě zlato z Boloně mu vyneslo účastnické místo na nyní odložené olympiádě v Tokyu. Stále sní o účasti i dobrém výsledku. „Chci se na olympiádu dobře připravit. Jen doufám, že bude,“ zmiňuje tragikomičnost doby.

Olympiáda není jediným důvodem, proč odchází ze zaměstnání a stává se sportovním střelcem na plný úvazek. „Dva roky jsem dělal práci a střelbu zároveň. Nechci říkat, že jsem měl dvě zaměstnání, ale neměl jsem prakticky žádný volný čas. Proto to ve mně zrálo, až uzrálo,“ vysvětlil.

Za pár týdnů si tak zabalí věci a přestěhuje se do Plzně. V Dukle bude mít to nejlepší zázemí. „Už tam několik let působím. Mám tam spoustu zámých, kamarádů a i to je pro mě důležité. Cítím se tam dobře,“ dal na jevo, kam ho táhne střelecké srdce.

Ví, že volí řešení, které ho finančně nezajistí. Přijde doba, kdy bude muset hledat zase zaměsnání. „Náš sport je takový. Až skončím jako střelec, budu to muset řešit. Pokud tedy nebude možnost zůstat u něj jako trenér. To se ale ne každému poštěstí,“ vyjádřil se.