Německo je sice oblíbenou hráčskou destinací pro stolní tenisty ze středu a východu Evropy, ale světem neomezených možností rozhodně není. I tam stanovují mantinely ekonomické možnosti klubů. „V Bundeslize jsou hráči profesionálové, ale klubů, kde bydlí a trénují, mnoho není. V Mühlhausenu jsme byli v takovém rodinném prostředí, když pominu třeba letní soustředění, tak jsme se potkávali jen na zápasech,“ vysvětlil.

Mixem amatérského a profesionálního prostředí jsou nižší soutěže. „Ve druhé a třetí lize jsou také placení hráči. Většinou jsou to cizinci, Němci to hrají po práci, stolní tenis by je neuživil,“ popsal poměry.

S druhou nejvyšší soutěží v Německu se dá srovnat česká extraliga. Herně i finančně. V ní skutečných profesionálů moc není. „Spíše se jedná o jednotlivce než o kluby, které by dokázaly vytvořit profesionální podmínky pro celý svůj první tým,“ naznačil možnosti tuzemské elity.

Hrad Kámen.
Hrad Kámen přece jen ožije. Obsadí ho řemeslníci

Český stolní tenis už pamatuje lepší časy. „Před deseti patnácti lety tu bývalo profesionálů více. Naše špička byla hodně široká. Byl jsem v reprezentaci a chvíli i kolem stopadesátého místa na světě, ale takových hráčů jsme měli několik. Řada z nich stále hraje a patří mezi nejlepší,“ popisuje Bohumil Vožický současný stav stolního tenisu.

I proto je česká stopa v německé nejvyšší soutěži jen minimální. V Saarbrückenu působí Tomáš Polanský, dále už ji hraje jen Luboš Jančařík. „Střídal mě v Mühlhausenu, ještě rok jsme tam byli spolu,“ vzpomenul na společnou sezonu a přidal zážitek: „Jeden ligový zápas jsme hráli dokonce ve Washingtonu. Tehdy do platil společný sponzor obou klubů, bylo to v rámci nějakých oslav. Strávili jsme tam krásný týden,“ svěřil se.

Že se česká kolonie v nejlepší evropské soutěži výrazně rozroste, moc pravděpodobné není. „Z naší extraligy by na to určitě měl Tomáš Tregler, který teď hraje v Chebu. Pak ještě dva nebo tři hráči, ale ti by rozhodně nebyli jedničkami týmů,“ odhaduje Bohumil Vožický.