Máte za sebou první kontrolní závody. Jak jste spokojená se svými výkony?
Spokojená být musím, a vlastně i jsem. Na kiláku jsem jela s Niky (Nikola Zdráhalová – pozn. aut.), což byla pro nás taková tréninková jízda. Je to vždycky ohromně vtipný sledovat, když jedeme spolu. Ona má ohromně rychlé starty, takže jí potom musím nahánět až do cíle. A stejně to dopadlo i tentokráte. Mám po šesti letech nové brusle, takže zkouším nový materiál. Měla jsem docela problémy v zatáčkách, kde jsem, jak já říkám, nelezla rukou po zemi, takže jsme je potom museli přenastavovat. Druhý den při pětistovce jsem zajela takový svůj klasický čas, s tím jsem spokojená. Na trojce jsem měla kola celkem vyrovnaný. Vzhledem k tomu, že jsme se na závody nijak nepřipravovali a normálně trénovali, tak si myslím, že to bylo dobrý. Chybí mi tam trošku rychlost, ale to je při té únavě celkem pochopitelné. Myslím, že i Petr (trenér Petr Novák) byl spokojený.

V Inzellu se kromě zmíněných tratí jel také závod na patnáct set metrů. Ten jste však vynechala. Proč?
Mohla jsem si vybrat, jestli pojedu trojku nebo patnáctistovku, abych nestartovala ve všech třech dnech. Rozhodla jsem se pro trojku, protože když už mám koukat na to, v jaké jsem formě, jak mi to jde a jak jsem na tom s technikou, přišly mi tři kilometry jako lepší volba.

Časy v Inzellu
1 000 m - 1:18,01
500 m - 40,74
3 000 m - 4:04,10

Jak hodnotíte svůj čas na této trati?
Čas 4:04 je takový můj standard tady. Každý rok zde jezdím před sezónou 4:00 až 4:06. Letos je to ale zvláštní v tom, že nebyla taková motivace jako jindy. Normálně bychom měli asi tři týdny před prvním svěťákem, bylo by tady víc diváků, přijeli by Holanďani, se kterými bych chtěla soupeřit… Bylo to prostě jiný. První důležitý závod mě čeká možná v lednu, takže teď je to závodění takové zvláštní.

Jak se vůbec připravujete, když je start sezony zatím zahalený mlhou?
V Inzellu jsme již čtrnáct dní. Ale na ledě jsme teprve desátý den, protože po našem příjezdu byla hala ještě zavřená kvůli viru a čekali jsme, až ji otevřou. Něco nabrusleného máme, ale stále je to málo. Stále hledám techniku. A tím, že mám nové brusle, je to ještě obtížnější. Na ty staré jsem byla stoprocentně zvyklá a věděla, co si na nich mohu dovolit. Teď je to jiné. Během tréninku jezdíme na ledě, byli jsme na kolech, posilujeme, chodíme skákat. Prostě se snažíme udržovat v kondici a připravovat se na závody, které, doufám, přijdou.

Dvakrát jste zmínila ladění nových bruslí. Je to složitý proces?
Mám samozřejmě odlitky bruslí na svoji nohu. Ale ty odlitky nejsou všechny stejné. Podstatnou změnou pro mě je, že mám jinak udělané dírky na zavazování tkaniček. Musela jsem si na to zvyknout, potom mi je museli ještě předělávat. Nová bota je pochopitelně tvrdší, protože ta stará už byla „rozšlápnutá“. Ona časem v určitých částech povolí a na nohu si přesně sedne. Největším úskalím je ale postavit na botu správně nůž. I když jsme se snažili nastavit ho stejně, stejně to bylo jiné ježdění. Proto se s tím potom hýbe a ještě nechodíme při jízdách tolik do rychlosti. Prostě si na sebe musíme zvyknout.

Jaké máte další plány?
O nějakém výhledu je ohromně těžké mluvit. Stejně jako se mění situace u nás, mění se i jinde. Plán, který jsme měli do prosince, prakticky celý padl. Musíme reagovat na dění u nás a ve světě. Podle toho budeme řešit přípravu tak, aby byla pokud možno pro sezónu ideální. V tuto chvíli ale prakticky nevím, co bude dál.