Vnímáte to tak, že je teď velký hlad po pohybu?
To se nedá říci jednoznačně. Vidím tu dva směry, dva druhy lidí. Jedněm pohyb chyběl a naplno využívají toho, že se otevřela sportoviště. Začali vyhledávat pohyb ve zvýšené míře. Pak tu jsou bohužel ti, kteří z pravidelného sportování vypadli a zlenivěli. Ti už se budou těžko vracet. V tuto chvíli tu máme dva extrémy.
Ti, kteří se v době zákazů hýbali, nastartujete snadno. Ale co s těmi, kteří půlroku nesportovali? Kudy vede cesta, aby se vrátili zpět do formy?
Nejdůležitější je, aby to chtěl ten konkrétní člověk. Pokud už přijde, naleznu cestu, jak ho nastartovat. Je to o tom, že je potřeba vymyslet druh pohybu, který mu bude blízký a bude ho bavit. Radost z pohybu a motivace něco se sebou dělat jsou ale naprosto zásadní.
Je to tedy jen o zábavě?Každý člověk, který dlouho nesportoval, potřebuje celkově zpevnit tělo. To je zásadní pro to, aby ho sportování nedevastovalo. Nejde to ale jen cestou drilu. Je potřeba myslet na to, že pohyb musí být zábavou. Proto se vždy mezi těmito dvěma aspekty snažím nalézt rovnováhu.
Jaká by obecně měla být zátěž lidí, kteří se k pravidelnému sportování vrací po půlroce?
Nízká. Musí se na to jít zvolna. A dala bych za to vykřičník. Chápu, že jsou lidé teď natěšení, mají elán, ale dát si zátěž, kterou si nakládali před rokem, hned nejde. Pro toho, kdo na to není připravený, a takových moc není, by to mělo devastující efekt. Nejen na tělo, ale i na mysl. Přišlo by zklamání, které by mohlo od dalšího sportování odradit. Teď je dvakrát tak důležité naslouchat tomu, jak k nám tělo promlouvá. Co se mu líbí a co už ne.
Dospělý člověk záklopku většinou má, ale co děti? Ty to v návalu radosti z pohybu, často přeženou.
To je pravda. Přetížení hrozí nejvíce u dětí. Tady je potřeba dávat bedlivý pozor na to, co dělají a v jaké intenzitě. To si nemůže ohlídat dítě samotné. Je to práce pro trenéra v daném sportu, případně pro rodiče, pokud dítě sportuje s nimi. Důležitá ale není jen správná intenzita fyzické aktivity, ale také kvalitní pitný režim a odpočinek. Problém u sportování dětí vidím ale úplně jinde.
Kde?
Když nebylo možné sportovat v oddílech, děti si přirozeným způsobem našly jinou zábavu. Řada z nich začala trávit ještě více času u tabletů a počítačů. Zjistily, že je to také zábava. Nejdůležitější pro nás trenéry i rodiče je teď to, abychom jim ukázali, že pohyb je také zábava a zvedli je ze židlí.
Jak podnítit dítě k pohybu, které poslední dobou prosedělo hodně času u počítače?Není to nic lehkého. U počítače je to pohodlné, nic nebolí. Příkaz hýbej se, moc nefunguje. Dobré je jít příkladem. Pokud se nebude hýbat rodič, není moc pravděpodobné, že bude dítě sportovcem.
Máte dceru ve školním věku. I ona propadla kouzlu internetové doby?
Pochopitelně. Není jiná. Poslední rok jsme s tím bojovali a přitom sportuji já i přítel. Byla schopná strávit třeba celý den hraním her s kamarády. Mluvím s ní o tom, snažím se jí vysvětlovat, že pohyb je velmi důležitý. Naštěstí má ráda jachting, který baví i mě, takže víkendy trávíme společně.
Vy jste za měsíce omezení ve sportu také zlenivěla?
Já ne. Mám sport v krvi. Hýbu se se svými klienty i sama. Najela jsem na koncept, kdy několik týdnů intenzivně pracuji a pak si udělám týden volnější. Zrovna teď se vracíme z Chorvatska. Plachtili jsme, odpočinula jsem si, ale hned zítra musím být v šest v práci.
