„Ale sezona je dostatečně dlouhá, abych se dokázala případně zlepšit,“ uvedla v rozhovoru pro Deník bronzová medailistka z loňského mistrovství světa.

Jste na sezonu připravena podle vlastních představ?
Formu zjistím až během závodů. V poslední fázi přípravy jsem byla konečně zdravotně v pořádku. V létě jsem bojovala s boreliózou, potom už to bylo celkem dobrý. Minulý týden jsem se ještě prala s moudrým zubem. Nakonec mi ho v Idre vytáhli a je klid.

Takže jste si na závěr přípravy ještě užila své…
Tak strašné to nebylo, proběhlo to celkem v klidu. Nemusíme z toho dělat kauzu. (směje se)

Co vám prozradily kontrolní závody v Idre?
V prvních chvílích na lyžích jsem se necítila dobře, ani ty závody nedopadly nejlépe. Druhý závod byl o něco lepší, takže doufám, že výkony budou mít vzestupnou tendenci. Ale sezona je dostatečně dlouhá, abych dokázala případně něco dotrénovat a zlepšit se.

To mě překvapujete. Většinou míváte dobré starty do sezony a s jejím průběhem pak trošku výkony klesají. Bude to tedy letos jiné?
Uvidíme, jak se to všechno na mně projeví. Dobré vstupy mívám v případě, kdy je příprava ideální bez výpadků.

Případné zlepšení ve druhé půlce sezony by bylo fajn. Po mistrovství světa přijdou závody v Novém Městě na Moravě. Dá se to vše zvládnout v nejlepší formě?
Snad ano. Když se nad tím takto zamyslím, je jasné, že celá druhá půlka sezony bude jeden velký vrchol. (směje se) Věřím, že kdyby se forma nedostavila na začátku sezony, tak na ten vrchol to bude lepší. (stále se směje)

Zákaz gratulací

V létě jste si na radu trenéra Egila Gjellanda nechala změnit nastavení zbraně. Už jste se s novinkou sžila?
Ono to s tou bouchačkou není nikdy takové, že by se dalo říct: To je ono, teď už budou samé nuly. Je pravda, že moje střelecké výkony se v tréninku zvedly. Je to lepší, ale znovu musím říct, ukáže se až v závodech. Zatím jsem ráda, že se to nezhoršilo.

V minulé sezoně jste získala svojí první velkou medaili. (bronz na MS ve smíšené štafetě pozn. aut.) Přidáte letos další? A tím nemyslím stále očekávanou medaili z olympiády v Soči.
O takových úspěších sní každý sportovec. Bylo by to pěkné. Doufám, že se mi nějaký podobný výsledek znovu podaří. Ale nějaké konkrétní cíle ode mě nečekejte. Tipování nemám moc ráda.

Když už jsem nakousl očekávání dodatečné medaile ze Soči. Jak vnímáte, že už z té štafety (ještě Gabriela Koukalová, Jitka Landová, Veronika Vítková) závodíte poslední?
(směje se) Nevím, jestli se mám při téhle otázce smát, nebo brečet. Člověk si uvědomí, jak strašně ten čas letí.

Pokoje na výjezdech sdílíte s Markétou Davidovou, se kterou však určitě nemáte čas přemítat nad minulostí.
To je fakt. My si maximálně vyhovujeme. Momentálně jsem tady sice sama, protože si Makula na pár dní odskočila domů, ale aspoň máme vzájemně od sebe detox. Teď si ale uvědomuji, že ho vlastně od sebe nepotřebujeme a už se těším, až zase dorazí zpátky. (smích)

Je evidentní, že máte velmi dobrou náladu. Mají ji všichni v týmu, nebo je atmosféra ovlivněna přísnými pravidly a tím, že budete z domova rekordních téměř padesát dní? Jak to zvládáte?
Na to se ptáte brzo, protože z těch padesáti dní jste tak v půlce… Myslím si, že žádná ponorka mezi námi není. Bydlíme od sebe odděleně, jednotlivé skupiny se moc nepotkávají. Prakticky jen při jídle nebo tréninku. Jestli je něco nepříjemné, tak to, že jsme nyní na pochmurném severu, kde je dost nevlídno a stále tma.

Jak to probíhá při závodech? Je alespoň tam možnost poklábosit se soupeřkami?
Samozřejmě se kamarádíme dál. Je ale pravda, že to je jiné. Je zakázané podávání rukou, objímání, gratulace k výsledku a tak. Že bychom se ale spolu nemohli bavit na dva metry od sebe, to ne.