Následně naskočí na nachystanou ledovou desku a převádí ostatním, jak se pluje na kře. Desku pak ale jeho kolegové zasunou pod led a padesát metrů dlouhá dráha pro první disciplínu je volná.

Účastníci si tak začínají svlékat zimní bundy a kalhoty, taky ponožky a trika. Začíná se totiž plaváním. První jde do vody nejžhavější, nebo možná spíše nejchladnější, kandidát na vítězství Jiří Zelený. Plave prsa, pak se rychle obuje a vybíhá na trať. V běhu ho soupeř startující minutu po něm sice doběhne, ale na běžkách rozhoduje Jiří Zelený o svém vítězství.

Jedná se o borce, který se krytlonů v jiných městech již účastnil a ve své kategorii vítězil. „Všechny bývalé plavce z velkých měst smetl,“ hovoří o něm v superlativech předseda třebíčských otužilců. I on sám se kryatlonu účastí a přihlížející rodinné příslušníky nebo bruslaře baví. Po vyběhnutí z vody prohodí, že nemohl rychleji, protože mu padaly trenky. Pak si obuje jen boty, nátělník se startovním číslem a vydává se na běžecký okruh.

Někteří otužilci to dělají podobně, třeba se jen otřou trikem, aby se neřeklo. Jiní používají ručník a na nějaké té vteřince ztráty jim tolik nesejde. Některé dámy se i převlékají, běhat v teplotách pod nulou v promáčených plavkách přeci jen není úplně ideální.

Co museli zvládnout účastníci kryatlonu na Markovce?

50 metrů plavání v ledové vodě

Oběhnout dvakrát pět set metrů dlouhý okruh na hladině nádrže

S běžkami na nohou objet tento okruh čtyřikrát

Běh každý nějak zvládne, i když zdaleka ne všichni na to mají vhodné boty. Kilometr se dá zvládnout i v kozačkách. A ani běžky nejsou nijak snadná disciplína, hůlky totiž nelze do ledového povrchu pořádně zabodnout a kryatlon se tak neobejde bez pádů. Všechny ale končí s úsměvem na tváři a atmosféra je skvělá. „Nám trvá nejdelší dobu se převléknout mez disciplínami,“ smějí se dvě dívky, které přijely z Velkého Meziříčí, třebaže jsou členky Klubu ledních medvědů. Akci si užívají, stejně jako všichni ostatní.

S nultým ročníkem je nakonec spokojen i předseda klubu, vzhledem k situaci nemohl akci předem příliš propagovat. „Myslel jsem, že přijde více závodníků, ale jsem spokojen velice. Veřejnost ani otužilce z okolních měst jsme nezvali. Na zkoušku a ukázku to úplně stačilo,“ okomentoval po závodě účast čtyř žen a pěti mužů Zdeněk Mikoláš.

Termín akce musel být dvakrát změněn, bylo totiž potřeba dost silný led. Napotřetí to vyšlo a jako bonus bylo ještě krásné počasí. Obloha byla jako vymetená a i když teploměr hlásil ve stínu teploty pod nulou, na slunci to mohlo být opačně. Však také led občas pod přihlížejícími zlověstně zapraskal. Nakonec se ale koupali jen ti, kteří chtěli.