Vyhlášený žonglér se dočkal uvedení do Síně slávy. Když dojatý majitel 1300 rekordních zápisů zamával divákům a seskočil ze schůdků, kývl na rozhovor, v němž odtajnil myšlenkyna velké dílo.

V šuplíku máte stoh ocenění. To vás uvedení do rekordmanské galerie opravdu tolik dojalo?

Do takové vybrané společnosti se člověk nedostane jen tak. Znamená to proměi určité zadostiučinění za to, co jsem během těch padesáti let žonglování dokázal.

Půlstoletí s míčem na noze, to už je nač vzpomínat, že?

To ano, spíše ale už začínám myslet na nějaké velké finále. Chtěl bych po sobě kromě všech těch rekordů něco zanechat. Pomýšlím na pořízení fotbalové encyklopedie. Tato databanka v knižním a video formátu by obsahovala přibližně 20 tisíc popsaných a zdokumentovaných dovedností, které jsem kdy udělal. To všechno by mohlo ve finále dostat interaktivní webovou podobu a já bych se jako důchodce mohl bavit tím, kdo z mých následovníků v celém světě tam jaký pěkný kousek přidá.

To ale skoro vypadá, že se chystáte končit!

Tak doslova bych to neřekl. Čeká na nás ještě spousta práce. Vždyť jenom natočit všechny ty disciplíny může zabrat dva, tři roky. A to nemluvím o organizačním zajištění projektu. Nadruhou stranu mám svůj věk, každý rok je znát. Člověk se musí hlídat. Ale že bych na míč zanevřel, to rozhodně nehrozí.

Za rok tedy přijedete do Pelhřimova znovu?

Těžko bych mohl festival vynechat. Jednak jsem to na pódiu slíbil, k městu mám navíc vřelý vztah.V podstatě je to moje domovská scéna. V poslední době se vylíhlo vcelku dost nástupců.

Máte z toho radost či naopak obavu?

Měto těší. Kluci to mají snadnější. Nemusí vymýšlet nic nového, stačí se jen ten který cvik naučit. Jako konkurenci je ale rozhodně nevnímám, nepřekážíme si. Třeba Jirka Kremser je hodně šikovný, pokud mu nadšení vydrží, může odvést kus poctivé práce.