Jak hodnotíte váš výkon a umístění v závodě na pět kilometrů?
Nevím, co bych k tomu řekla. Už od rozběhu to bylo hrozné, dvacet celých sedm, to bylo nejhorší za posledních pět deset let, co jsem na pětce startovala. Prostě už od začátku to nešlo. Nemohla jsem se do toho srovnat, nemohla jsem zrychlit, nemohla jsem s tím udělat vůbec nic. Sice jsem jela vyrovnaná kola za třicet tři, ale na medaili bylo potřeba jet třicet dva a půl. Což nebylo v mých silách.

Martina Sáblíková
DRŽITELKA SVĚTOVÝCH REKORDŮ
3 000 metrů
10 000 metrů
OLYMPIJSKÉ HRY
3x zlatá
2x stříbro
1x bronz
MS
21x zlatá
8x stříbrná
1x bronzová
ME ve víceboji
5x zlatá
3x stříbrná
4x bronzová
CELKEM 48 medailí
29x zlatá
13x stříbrná
6x bronzová

S jakou taktikou jste nastupovala do své rozjížďky?
Tím, jak Schoutenová přede mnou jela šest čtyřicet osm a Achtereekteová šest padesát dva, věděla jsem, že musím mít kola za třicet dva a půl, abych mohla bojovat o pódium. Bohužel to opravdu tentokráte nebylo v mých silách. Už druhé kolo bylo pomalé. Potom byla kola za třicet tři, a i když jsem se v každém kole snažila zrychlit, vůbec to nešlo.

Jaké jste měla během jízdy pocity?
Nohy mě nijak extra nebolely, snažila jsem se na rovině dávat větší sílu do odrážení, ale ať jsem dělala co jsem dělala, čas na kolo byl pořád stejný. Potom už jsem věděla, že abych mohla bojovat o medaili, musela bych mít poslední kolo za dvacet osm, ale takový kouzelník nejsem. I kdybych se odrážela rukama, v tomhle závodě by to bylo jedno…

V cíli jste byla na průběžné třetí příčce. Věřila jste, že můžete bronzovou pozici udržet?
Kdyby za mnou nestartovala jména, která startovala (Voroninová, Weidemannová – pozn. aut.), tak bych tomu i věřila. Ale ten čas šest padesát sedm nebyl prostě dobrej. Když si vezmu třeba nedávný víceboj na Evropě, tak jsem po absolvované patnáctistovce jela na pětce šest padesát tři. Bez předchozí patnáctistovky bych měla normálně šest padesát jet. Vůbec nechápu, čím to bylo, jestli nervozita, nebo co, ale prostě mi to vůbec nejelo.

Letošní atypickou sezonu jste ale zakončila se stříbrnou medaili z trojky a bronzovou z kontinentálního čtyřboje. Jak budete celý ten nizozemský blok celkově hodnotit?
Pokud se nepletu, je to čtrnáctá sezona v řadě, kdy odjíždím z mistrovství světa s plackou. I když po pětce je ve mně hořkost, musím říct, že stříbro z trojky bylo pro mě příjemný a nečekaný. Zvlášť poté, co jsem v předchozích třech závodech na téhle trati byla čtvrtá. Pokud jde o bronz z Evropy. Ve víceboji je to vždy takové nahoru dolů, a vždy, když mám medaili ze čtyřboje, tak je to pro mě takový nadplán. Jet všechny čtyři tratě je opravdu hodně těžké. Nemohu proto říct, že jsem s letošním vystoupením úplně spokojená, ale nejsem ani zcela nespokojená. Především v téhle sezoně, kdy byly čtyři závody za sebou na jednom místě, což bylo psychicky hodně náročné.

Vše pěkné jednou skončí
Před každým jejím startem usedali fanoušci Martiny Sáblíkové k televizním obrazovkám s natěšením na další medailovou oslavu. Dlouhých patnáct let to byla na pětikilometrové trati jistota. Celkem dvanáct zlatých a dvě stříbrné medaile v řadě. Vše pěkné však v životě někdy skončí. I tato skvostná série musela být jednou přerušena. Stalo se tak v neděli. Nečekaně, náhle, krutě. Překvapeni byli všichni. Nikdo s tím nepočítal. Zklamání bylo i z gest a slov Sáblíkové po závodu patrné, pochopitelné, dojímavé. Není však potřeba brát porážku tragicky. Bilance její kariéry je famózní. Všechny úspěchy tvrdě vydřené. Poctivou prací, neutuchající vůlí. Právě proto jsem přesvědčen, že Sáblíková rychlobruslařskému světu ještě ukáže záda. Pevně věřím, že příští rok na olympiádě to znovu cinkne.
karel.libal@denik.cz