„Za to patří našim fanouškům omluva, ale věřím, že je i přes to potěšil náš konzistentní výkon,“ doufá Martin Prokop.

Máte za sebou pátý Dakar. Jaký tedy z vašeho pohledu byl?

Každý Dakar je těžký a je skvělé, že jsme zvládli dokončit další ročník v řadě. Auto, posádka a celý tým jsou bezpečně v cíli. Bohužel je tu malinko příchuť ne úplné spokojenosti, protože po celoročních přípravách a úsilí jsme nebojovali o přední pozice.

V celkovém pořadí jste vypadli z elitní desítky, ale na tom se podepsaly hlavně technické problémy. Je to polehčující okolnost?

Kromě těžko ovlivnitelných technických potíží jsme nebyli úplně připraveni na extrémně rychlé etapy a v kombinaci s mou havárií v Maroku (po ní skončil navigátor Jan Tománek v nemocnici – pozn. autora) jsem nebyl schopen jet a držet na maximum jako dříve.

Kvůli zranění vašeho dlouholetého parťáka Jana Tománka jste musel oslovit k navigaci Viktora Chytku. Mohlo vaše sžívání také ovlivnit výsledek?

Viktora jsme museli povolat velmi narychlo a musím mu za odvedenou práci poděkovat. Vše zvládl skvěle a bez penalizace za neprojeté waypointy. Dík náleží i našim fanouškům, jejichž podpora byla zejména přes sociální sítě opět skvělá a podělování zaslouží i celý můj tým, který v přípravách před i po celý Dakar předváděl skvělou profesionální práci a udržoval si pozitivního ducha a perfektní atmosféru.

Už minulý rok jste mluvil o tom, že bez asistence se prakticky nedá zajet výborný výsledek. Předpokládám, že vám uškodila absence Martina Kolomého, který měl být týmovou dvojkou?

Znamenalo to změnu strategie. Museli jsme jet více na jistotu jako v těch dřívějších letech. Martin tu situaci, která havárii předcházela,vyřešil tak, jak je zvyklý z kamionu. Místo přidání plynu hodně dobrzdil, což u auta musíte řešit plným plynem, ať se děje co se děje. Martin si ale zaslouží povzbuzení do toho, aby se cítil opět fit. Dakar a motosport obecně potřebuje srdcaře jako je on, aby byl motorsport stále tím, co býval.

Tahle nepříjemnost jako by odstartovala sérii problémů…

To je pravda. Začalo to už první etapou, která nebyla extra těžká. Měla tam ale několik náročných trialových úseků, které dávaly hodně zabrat gumám. My jsme bohužel udělali tři defekty a nějaký čas jsme ztratili také, když jsme si nebyli jisti, že v jednom místě jedeme správným směrem. Po naší nehodě v Maroku jsem nechtěl riskovat v prachu mezi ostatními auty, protože ta nehoda se stala v podobných podmínkách.

Kdy vám bylo nejhůř?

Asi v páté etapě. Zhruba sedmdesát kilometrů před cílem nám něco začalo šramotit v autě a nám bylo hned jasné, že to není dobře. To se během chvíle potvrdilo, když se poškodil kloub na poloose. Museli jsme zastavit a vyměnit ji. Bohužel od levého zadního kola auto začínalo kvůli zadření hořet a vše z gumy a karbonu chytlo, takže jsme nejprve hasili a až teprve potom mohli rozpálenou poloosu vyndat a vyměnit.

Nezdála se vám také absolutní rychlost vašeho auta. Kde se to projevovalo nejvíce?

Některé etapy jsme jeli bez navigační i technické chyby, ale přesto jsme o nich nemohli říct nic pozitivního. Auta, se kterými se jindy na trati ani nepotkám, mne najednou dojížděla a předjížděla jako nic. To platilo hlavně na planinách mezi dunami, kde se jezdilo rychlostí na plný plyn v rychlostech asi sto sedmdesát kilometrů za hodinu.

To je úplně jiný ráz závodu než v Peru či Bolívii…?

Za všechno mluví sedmá etapa. Osobně jsem ještě nic rychlejšího nejel. Myslím, že by bylo lepší udělat z některých částí přejezdový úsek a nás nechat jezdit spíš v technických úsecích místo rovin na plný plyn. Na letošním Dakaru nebylo v některých etapách moc prostoru ukázat technické jezdecké dovednosti a strategii, bylo to hodně o rychlosti, když se jelo na maximum.

V Saudské Arábii jste si musel zvykat na jiný povrch než byl v Jižní Americe. Co vás na něm zaujalo?

První čtyři etapy byly hodně náročné na gumy. Občas to byl šílený trial plný kamenů. Kamiony takový povrch přefrčí, ale my s auty jsme se tam trápili místy i na jedničku a dvojku.

A co písek a duny?

Něco úplně jiného než v Peru nebo Argentině. Zkušenosti z předchozích Dakarů byly tak trochu k ničemu.

Co vám naopak udělalo radost?

V některých fázích jsme našli pohodu i optimální tempo. V osmé etapě jsme měli nejrychlejší předposlední mezičas ze všech automobilů na trati. Jenže potom jsme měli problém s plynovou klapkou. Obecně ve druhé polovině jsme už ale dokazovali svou konkurenceschopnost.

Jak budete vzpomínat na maratónskou etapu?

První část byla s ohledem na několik těžkých havárií a kvůli špatnému počasí zrušena. Druhá část se jela prakticky celá v dunách. Bylo ale po dešti takže přejezd přes ně byl jednodušší. Další drama nás ale neminulo, protože jsme ji končili s poškozenou poloosou. V tomto ohledu to byl smolný Dakar, ale musíme se ze všeho poučit a jít dál.