Největších sportovních úspěchů jste dosáhla v racketlonu a squashi. Jakou roli hrají ve vašem životě nyní?

Spíše okrajovou. S racketlonem jsem skončila, u squashe jsem zůstala jako trenérka. Nedávno jsem převzala přípravu jedné juniorky, starám se o ní kondičně i herně. Proto jsem musela po delší době vytáhnout rakety, abych jí mohla na kurtu nahrávat. Byly zaprášené, musela jsem z nich smést pavučiny. Trošku jsem se v té chvíli zarděla, že to je se mnou už hodně špatné. Na druhé straně si to užívám. Svůj čas jsem vyplnila jinými aktivitami.

Ta změna sportovních preferencí přišla prakticky ihned po zisku titulu mistryně republiky ve squashi. Byl splněný sen tím impulzem?

Abych v roce 2017 vyhrála titul, obětovala jsem hodně. Trénovala jsem, jezdila na turnaje po celé Evropě, brala si ze svého volného času. Představa, že to budu muset podstupovat další rok, mě nejspíš také motivovala, abych ten titul nakonec vyhrála. V tu chvíli jsem si splnila sen a cítila, že je čas dělat něco jiného.

Zalitovala jste někdy toho, že jste se se squashem rozloučila?

Zatím ne. Nejsem o nic ochuzená. Naopak. Mám spoustu nových zážitků, které mě obohacují. Není čeho litovat.

Jakým sportům se nyní věnujete?

Až do loňského roku jsem ještě squash hrála. Ale chodila jsem trénovat jen dvakrát týdně, takže to byla jen taková údržba. Mezitím jsem se vrhla na parkour. Snažím se mu věnovat pravidelně, i když to většinou vyjde tak na jeden den v týdnu. V tělocvičně jsou samí kluci a já jsem nejstarší. Je to trochu legrační, ale baví mě to. Bude to rok, co se mi naskytla možnost vyzkoušet jachting. Zamilovala jsem si ho a úplně tomu propadla. Přidala jsem se k dívčí posádce, ale máme i smíšenou posádku, a chystáme se na závody. Kromě toho se věnuji lezení, víc toho i naběhám než dříve.

Podle počtu fotografií na sociálních sítích to ale vypadá, že vaším hlavním sportem je teď jachting. Je to tak?

Asi ano. Máme super partu, se kterou se potkáváme často. Pomalu se dostávám víc mezi jachtaře a je hrozně fajn poznávat nové lidi. Jachting je oproti dosavadním mým sportům týmový a ta atmosféra v komunitě je prostě jiná. Baví mě. Teď je před začátkem sezóny, kvůli současné situaci nám zrušili už první dvě regaty a čekáme, co bude dál. Ale nedá se dělat nic. Moře počká, my taky a pak to bude jízda.

To už jste v tomto sportu tak daleko, že závodíte?

Loňská regata o Velikonocích byla mým prvním závodem. Není to zrovna malý závod, tradičně se ho účastní přes čtyřicet lodí osmi nebo devítičlenných posádek. Právě tato regata je tento rok zrušena.

Je jachting hodně odlišný od sportů, které jste dělala v minulosti?

Rozdíly tam pochopitelně jsou. Není to takový klasický sport, kde se člověk vyběhá a je za pár hodin zase doma. Hodně závodů je zhruba na týden. Při některých se vracíte každý den do mariny, na jiných jste několik dní v kuse na moři. O to více máte ale zážitků, člověk si užije přírody.

Vy už ve sportu jdete víc za zážitky než výsledky?

V plachtění jsem začátečník, o tom není diskuse. Snažím se ale posouvat dál, dělám si kapitánské zkoušky. Naše kapitánka už se mně ptala, kdy si udělám svou posádku. To jsem si trochu ťukala na čelo. Takové ambice teď nemám, ale jachting se dá dělat dost dlouho. I do osmdesáti. Tak to třeba jednou přijde.

To vám dává možnost sportovat s dcerou, která je ve věku, kdy si vybírá sporty. Kdy ji vezmete na loď?

Na moře jsme chtěly jet teď o Velikonocích. Byl to malý závod, který přesně pasuje na prázdninové dny. Ale ten je taky zrušený. Budu hledat náhradu. Nikitka už ale v Praze chodí na jachtařské tréninky. Mám radost, že se na tréninky těší a zatím ji baví.

Zuzana Kubáňová

– bývalá jednička českého žebříčku ve squashi, vítězka MČR v roce 2017

– v rackelonu, který kombinuje čtyři raketové sporty, osmkrát mistryní světa

– živí se jako osobní trenérka, zakladatelka cvičebního stylu jumpboxing