Jste mistryní republiky ve víceboji. Berete se za všestrannou atletku?
Dělám si srandu, že jsem průměrná ve všem. Když se to poskládá, tak je z toho fajn výsledek ve víceboji. Určitě musím zapracovat na oštěpu a kouli.

Vrhačka tedy nejste?
Figuru bych na to měla, ale ve vrhačských disciplínách mám velké rezervy. Především v tom oštěpu.

V jaké disciplíně naopak vynikáte?
Moje silná disciplína je hlava. Když se něco nepovede, tak se umím vypnout k ještě většímu úsilí. Pokud se budeme bavit vyloženě o atletice, tak momentálně mi nejlépe jde dálka.

Není to k smíchu, říci, že jste ve všech disciplínách průměrná? Vždyť v dálce jste získala bronz.
Letos konkurence nebyla taková jako v předešlých letech. Navíc v dálce mezi specialistkami a vícebojařkami takové rozdíly nejsou. Na rozdíl od technických disciplín je dálka o odrazu a rychlosti.

Co bylo pro vás větší překvapení? Titul ve víceboji nebo bronz v dálce?
I když jsem byla loni čtvrtá v hale i venku, tak větším překvapením pro mě byla dálka. Doufala jsem v úspěch, ale říci, že jsem si jela pro medaili, to ne.

Fotbalisté Žirovnice mají v plánu jít do jara s totožným kádrem, s jakým dohráli nekompletní podzimní část krajského přeboru.
Bez posil. Fotbalové kluby v přeboru nenakupují

Na šampionát ve víceboji jste si jela pro zlato?
Spíš bych řekla, že jsem si to přála. Věděla jsem, že to je možné, ale každý závod je jiný. Někdy to sedne, jindy ne. V medaili jsem ale věřila. Pro přípravu jsem měla skvělé podmínky. Trénuji v Praze na USK, měla jsem přístup do haly. Moc takových nás tam nebylo.

Protiepidemiologická opatření vaši sportovní činnost tedy neomezují?
Jsem v širším výběru reprezentace, mám možnost plnohodnotně trénovat všechny disciplíny. Dokonce jsem byla dva týdny na soustředění v zahraničí. Nervy jsem měla jen s testem. Nesměl být starší než osmačtyřicet hodin, takže jsem se bála, jestli projdu, abych o soustředění nepřišla.

Studujete práva, což je jedna z nejtěžších vysokých škol. Daří se vám skloubit studium s atletikou?
Práva nejsou tak náročná na docházku, jsou spíše o samostudiu. Mám kamarády na medicíně, ti mají podstatně větší potíže uvolnit se na soustředění. Horší je to v letním semestru, když se sezona kryje se zkouškovým obdobím. Ale i to se dá zvládnout. Je to o vůli.

Letos by měly být olympijské hry. Jak moc je daleko pro vás do Tokia?
Strašně moc. Myslím si, že to vůbec nehrozí. Je obrovský rozdíl mezi tím být mistryní republiky a reprezentovat nebo dokonce na mezinárodním poli vynikat. Mým momentálním cílem je univerziáda. Jestli olympiáda někdy, tak ta pařížská za čtyři roky.