„Nejvýše je samozřejmě účast na olympiádě a hned za ní Grand Prix,“ vysvětluje dvaadvacetiletá rodačka z Těmic na Kamenicku, která s taekwondem WTF začala jako čtrnáctiletá a od prvních krůčků v tomto sportu až do nynějška je členkou pelhřimovského klubu TKD Lacek.

Cesta na klání do Maroka rozhodně nebyla snadná, byla vykoupená dlouhodobě kvalitními výsledky na mezinárodním poli. „Za každý významnější turnaj získáváme body do žebříčku. Účast na Grand Prix má zajištěnou jen třicet dva nejlepších a bojuje se pouze v olympijských váhových kategoriích,“ informuje Jiránková a dodává: „Na účasti jsem vlastně pracovala od přechodu do seniorské kategorie. Žebříčkem jsem stoupala několik let. Hodně mi pomohlo páté místo na mistrovství světa, za které jsem získala třicet bodů,“ zmínila svůj největší úspěch na tatami.

V Rabatu tak byla svým způsobem za odměnu a na zkušené. Přesto rozhodně nezklamala. „V nastavení jsem porazila Číňanku Guo Yun Fei. Prohrávala jsem už 7:2, ale v posledním kole se mi povedlo vyrovnat a pak jsem rozhodla boj pro sebe,“ zmiňuje zisk velmi cenného skalpu. V Grand Prix už lehké soupeřky nejsou, Číňanka je mistryní světa z roku 2006, čtyřikrát vyhrála mistrovství Asie, dvakrát světovou Univerziádu.

Pohádka Jiránkové měla ale rychlý konec, v boji o čtvrtfinále podlehla Britce Lauren Williams. „Boj se mi bohužel nepovedl, bylo to dost jednoznačné,“ přiznala.

Konečné deváté místo je přesto velkým úspěchem a hlavně zkušeností. „Ukázalo se, že na této úrovni už není slabších soupeřů, i když stále na losu záleží. Atmosféra turnaje byla skvělá, přesto mi chybělo zázemí týmu. Obvykle na turnaje jezdíme ve větším počtu, v Maroku jsem byla jen s trenérem reprezentace Viktorem Jankovským,“ vysvětlila Jiránková.

Ta je na rozdíl od světové špičky ryzí amatérkou, i když taekwondu dává maximum. „Trénuji od pondělí do čtvrtka denně. O víkendech jsem na turnajích. Kromě toho chodím běhat, občas zajdu do bazénu,“ přiblížila svou sportovní zátěž.

Cíl má jasný, tím je účast na olympiádě. „Není to nereálné, ale je to poměrně daleko,“ ví a na téma kvalifikačního klíče dodává: „Přímý postup prakticky nepřichází do úvahy. Ten má zajištěný šest nejlepších v žebříku, které mají momentálně nějakých pět set bodů. Já jsem na stovce. Proto všechno musím směřovat k evropské kvalifikaci. Pokud si ale chci sen o olympiádě splnit, čeká mě hodně práce. Budu muset trénovat ještě více.“