A ještě je tu jedna podobnost s Rockym. Do boje s legendou šel bez jakékoliv známky strachu. „Byl jsem před šampionátem dobře nastavený psychicky. Věděl jsem, že na Bártla narazím nejpozději ve finále, že se mu budu muset postavit. Byl jsem odhodlaný dát do toho všechno a vyhrát,“ svěřil se Adam Valenta, který na jaře vyhrál juniorský titul a v průběhu roku přešel mezi muže. Šampionát byl pro něj premiérou v bojích bez helmy.
O čtvrtfinále, v němž vypráskal Volfa a rozhodčí boj ve třetím kole zastavili, moc smysl psát nemá. Vraťme se tedy k bitvě v semifinále s Bártlem. Valenta přiznal, že v prvních sekundách čelil obrovskému tlaku. „Když jsem mu pohlédl do očí, viděl jeho nos, bylo mi hned jasné, co mě čeká. Také na mě tak nastoupil, šel si tvrdě pro vítězství,“ popsal úvod.
Tlaku čelil po svém. „Couval jsem. Snažil jsem se ho vytancovat. Boxoval jsem při ústupu, snažil jsem se tlak soupeře otupit a vnutit mu svůj styl boje,“ vysvětlil.
Do značné míry se mu to dařilo. Bártl cestu k rychlému vítězství nenašel, z duelu se naopak stala nemilosrdná řežba, v níž si oba museli sáhnout na samé dno sil. Kdo půjde do finále, nebylo jasné do posledních sekund.
Hlavně proto, že Valenta získával půdu pod nohami. „Do posledního kola jsem šel s tím, že tam nechám všechno. Že mě buď soupeř pošle na kolena nebo já jeho,“ vysvětlil student střední průmyslové školy.
Rozhodly zkušenosti, do finále postoupil Bártl. Přiznal ale to, že se nadřel více, než očekával. „Povídal mi, že jsem byl skvělý. Že to mám všechno před sebou. Že jsem na osmnáct let podal dobrý výkon,“ svěřoval se neúspěšný semifinalista.
Soupeře teď nosí v hlavě, lační po odvetě. Titul mistra republiky mu chce co nejdříve vzít. „Udělám pro to všechno. Budu tvrdě dřít. Věřím, že za rok už to bude jinak. Chci ho porazit, chci titul,“ prohlásil odhodlaně.
