Pacovští florbalisté roky jezdili do Pelhřimova, kde se o halu dělili s kolegy z místního Spartaku a částečně oddílem volejbalu. „Měli jsme tam minimální možnost volby termínů,“ uvedl kouč a přidal další nevýhody. „Nebyla možnost tam trénovat. Tu jsme neměli ani v Pacově, kde není hala. Jezdili jsme do Obrataně. To ale bylo takové nouzové řešení. Hala je tam malá, navíc se starým povrchem, na kterém to skáče,“ objasnil.

Chýnov je v tomto případě dobrou adresou. Kromě možnosti volby termínu pro zápasy a tréninky, získali Pacovští Honzíci pravé domácí prostředí. „Dříve jsme doma nebyli nikde. Teď máme možnost ve stejné hale, v jaké hrajeme zápasy, nacvičit herní situace, vyzkoušet si přesilovky, oslabení,“ zmínil Petr Diviš.

S výsledky ale zatím spokojený být nemůže. Pacov pokračuje v duchu minulé sezony, kdy se až do samého závěru pral o udržení divize. „Před vynucenou pauzou jsme stihli šest zápasů, vyhrát se nám povedlo jen jeden. Je jasné, že s takovými výsledky spokojení být nemůžeme,“ pověděl trenér.

V týmu vidí rezervy. „Herně to od nás není tak špatné. Je to o střelecké produktivitě. Šance si vytvoříme, ale máme problém je proměnit. Soupeři nás pak za to trestají,“ všiml si Petr Diviš.

Ten je pravým florbalovým nadšencem. Věnuje mu prakticky veškerý volný čas. Trénuje první tým, starší a mladší žáky, je členem výkonného výboru oddílu. „Jak to stíhám? Dá se to,“ nestěžoval si, ale pak vypočítal: „Různě se střídame se, ale i tak je to deset hodin tréninků týdně. Další věci jsou spojené s administrativou. Když jedeme na turnaj žáků, tak to zabere osm hodin, zápas áčka v průměru šest.“