To je házená v Mostě tak malým sportem, že nejste v kontaktu s novináři?

To určitě ne. Možná je i sportem číslo jedna. Mostecký deník je momentálně plný házené. Máme za sebou zápasy Ligy mistrů, jsme první v MOL lize.

Vy jste přesto na periferii zájmu? Ani starty v MOL lize vám život nezměnily?

Změna to je, ale spíš ohledně mého denního režimu. Mám méně volného času. Teď jsme hrály v rytmu středa, neděle, což bylo náročné. I když jsem byla v evropském poháru na hřišti málo, už jen to cestování bylo únavné.

Jaké je to chodit do kabiny mezi hráčky, které jste ještě před pár měsíci měla za vzory?

Pořád k nim chovám velký respekt. Pro mě zůstávají vzorem, mám se od nich stále co učit. Jsem moc ráda, že mám možnost s nimi trénovat, dostávat vedle nich šanci v zápasech.

Jak je to z jejich strany. Berou vás už jako jednu z nich nebo jste pro ně zatím jen holka z dorostu?

Berou mě naprosto normálně od samého začátku. Nikdy se ke mně nikdo nechoval jako k mladší. Pocítím to jen, když je potřeba vzít míče, postarat se o lékárnu.

Zmínila jste se, že vám ubylo volného času. Zvládáte školu?

První tři roky jsem neměla problém. Teď jsem ve čtvrťáku a čeká mě maturita. Nějak se to na mě hrne, trochu mne opouští sranda. Lehké to není, ale zatím to zvládám.

Domů se ale asi často nedostanete. Do Žirovnice je to z Mostu hodně daleko.

Poslední půlrok je to horší. Zvládnu to jednou až dvakrát za měsíc. Proto za mnou jezdí rodiče, babička, chodí na zápasy. Občas dorazí i na utkání, která hrajeme venku.

Nechybí vám Žirovnice nebo holky, se kterými jste trávila dětství?

Chybí mi mé bývalé spoluhráčky. Na turnajích jsme toho spoustu prožily. Ráda na to vzpomínám.

Kdy jste byla naposledy na jejich zápase?

To už je hodně dlouho. Vlastně si ani nevzpomínám. Když přijedu domů, tak si ráda chvíli sednu v obýváku a povídám s rodiči. Zajedu za babičkou a dědou, hraji si se psy. Času mám tak málo, že se věnuji jen těm nejbližším, kteří jsou mi hodně vzácní.

Stojí to odloučení za to? Plníte si v těchto týdnech svůj sportovní sen?

To bezpochyby. Dvacet měsíců jsem kvůli zranění nehrála, proto jsem nepočítala, že dostanu tuhle šanci. O to více si ji užívám.

Do interligové sestavy zatím spíše jen nakukujete. Je daleko k místu v základu?

Na základ to zatím není. Na pivotu máme Míšu Borovskou a Lindu Jungovou, což je obrovská konkurence. Já jsem ráda, že mohu být s nimi v jednom týmu. Devět let jsem hrála spojku, poslední tři měsíce mě trenéři přesunuli na pivota, takže se hlavně učím.