Jak jste se dostala k rozhodcovské profesi?
Úplnou náhodou. Asi v šestnácti jsem skončila s taekwondem jako závodnice. Věnovala jsem se pak škole a jiným zájmům. Jednou mi ale Petr Lacek (trenér pelhřimovského odílu – pozn. aut.) zavolal, že by potřeboval rozhodčí na menší turnaj ve Zlíně. Je to mraky let a když tak nad tím přemýšlím, nevím, proč jsem mu na to tehdy kývla.

Teď s odstupem času to berete jako troufalost?
Určitě to byla troufalost. Taekwondo jsem znala jen z pozice závodníka. Najednou jsem byla rozhodčí, který může ovlivnit zápas. Neznalostí pravidel či obyčejným lidským selháním.

Přesto vás to chytlo a zahájila jste rozhodcovskou kariéru?
Dostala jsem se zpátky do prostředí, ve kterém mi bylo dobře. Pro mě to byla šance dál se věnovat taekwondu, i když v jiné roli.

Musela jste hodně na sobě zapracovat?
Hlavně jsem musela nastudovat pravidla. Ta prochází vývojem, hodně se mění. Studovat je proto musím neustále. Většinou dochází k úpravám po vrcholných akcích, mistrovstvích světa či olympiádách.

Žena jako rozhodčí je v taekwondu bílou vránou nebo je to běžný jev?
Je to běžná věc. Jsou turnaje, kde je nás třetina, ale také takové, kde je to půl na půl.

Patříte do rozhodcovské špičky. Byla jste vyhlášena nejlepší ženou na US Openu i mistrovství Evropy. To jsou pocty, které vás musejí hřát.
Potěšilo mě to, neskrývám to. Byly to pro mě pocty. Mám před sebou ale i nesplněné cíle. Moc ráda bych se dostala na mistrovství světa, ráda bych řídila turnaje Grand Prix. Stejně jako pro závodníky je nejvíce olympiáda, tak i pro je velkým snem.

Bavili jsme se o vašich úspěších. Co ale opačná strana mince. Chybujete také jako rozhodčí?
Určitě. Jsem jenom člověk. Chyby si uvědomuji a snažím se je neopakovat.

Mrzí vás hodně?
Hodně a vyčítám si je. Obvykle nad tím dlouho přemýšlím. Loni jsem zachybovala na turnaji v Chorvatsku, kde jsem udělala banální chybičku. Neuvědomila jsem si jedno novější pravidlo. Neovlivnila jsem tím výsledek zápasu, ale vyčítala jsem si ji dlouho.

Jste na sebe hodně přísná?
Každý, kdo se chce v něčem lepšit, musí být na sebe přísný. Nejde to jinak.

Kvůli rozhodcování turnajů cestujete po celém světě. Jak moc to jde dohromady s rodinným a pracovním životem?
Poslední rok je jiný, turnajů je méně. Předtím jsem ale cestovala opravdu hodně. Obvykle jsem byla týden doma, pak třeba týden na turnaji a pořád dokola. Mám ale úžasnou rodinu a musím si umět zorganizovat čas, abych zvládala všechny důležité věci.