Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Heřmánek: maraton není nic převratného

Pelhřimov – Atletika proslavila zejména nedaleký Pacov, ale to neznamená, že by se kvalitní běžci nerodili i v Pelhřimově. Právě naopak. Potvrzením této skutečnosti je čtyřiadvacetiletý maratonec Martin Heřmánek.

29.7.2010
SDÍLEJ:

Martin Heřmánek patří k nejrychlejším pelhřimovským vytrvalcůmFoto: DENÍK/Kamil Vaněk

Ten v posledních letech bořil svá osobní maxima silou parního válce, momentálně umí nejdelší olympijskou distanci za 2:48 hodiny.

Donedávna vás sportovní veřejnost vnímala jako fotbalistu. Co rozhodlo o tom, že jste přesedlal na královnu sportu, konkrétně vytrvalostní běh?

Fotbal jsem hrál zhruba od deseti let. K běhání jako takovému jsem se dostal před dvěma třemi roky. Už tehdy mě v rámci fotbalového tréninku bavily vytrvalostní běhy a uzrála ve mně myšlenka o tom, že bych si chtěl někdy v budoucnu zaběhnout maraton. Začal jsem tedy trénovat navíc a poté, co jsem absolvoval svůj první maraton, skončil jsem s fotbalem a začal se věnovat vytvalostnímu běhání. Za atleta se ale i tak nepovažuji. Jsem takový hobík, kterého to především baví.

Za dva roky se dokázat připravit na maraton, to je obdivuhodné. Stálo vás to hodně tvrdé práce?

Myslím si, že mi pomohl právě fotbal, který mi dodal velice slušný základ. Neřekl bych, že jsem se na první maraton nadřel. Tehdy jsem to nebral ještě tak vážně, chodil jsem si dvakrát třikrát v týdnu zaběhat. Neměl jsem moc času na trénování.

Vy jste svůj první pokus o zdolání nejdelší olympijské běžecké distance docela utajil. Zpráva, že jste ji pokořil, tak trochu působila jako blesk z čistého nebe. . .

Nemyslím si, že jsem to nějak speciálně tajil, ale na druhou stranu jsem se s tím nechlubil. Trénoval jsem a týden před závodem jsem trenérovi pelhřimovského béčka řekl, že budu chybět na zápas. Je pravda, že pak se to trochu rozkřiklo, protože se to objevilo na klubovém webu. O to jsem ale moc nestál, nepovažuji zaběhnutí maratonu za nějakou převratnou věc. Vždyť třeba v Praze jej běhává pět šest tisíc lidí a naprostá většina jsou rekreační běžci.

Zaběhl jste si před prvním maratonem tuhle distanci v rámci tréninku?

To jsem nezkoušel. Trénoval jsem vytrvalost, ale do extrému maratonu jsem nešel. Zkusil jsem si třeba dvouhodinový běh, kdy jsem si s sebou vzal pití, ale jinak byl tehdy maraton pro mě premiérou se vším všudy.

Nechci vůbec podceňovat pelhřimovskou sportovní veřejnost, ale když se řekne maraton, tak si většina představí ten s velkým M – tedy fotbalový klub. V něm ostatně působí váš otec i strýc. Co oni říkali a říkají na váš sportovní „přestup“?

Přiznám se, že nevím, co strýc, protože s ním jsem se na toto téma nebavil. Táta mi to ale nerozmlouval. My nejsme rodina fotbalových fanatiků. Naopak je pro mě velice příjemné, že mi táta pomáhá. Fandí mi, finančně mě podpořil. Toho si moc cením.

Přiznám se, že se mu ani nedivím. Na jeho místě bych byl pyšný. Vždyť vy jste během docela krátké doby vylepšil svůj osobní rekord na 2:48. Hovoří se o vás jako o talentovaném vytrvalci, takže je otázka, kdy osobní maximum posunete dále?

Samozřejmě chci jít dál cestou dalších zlepšení. Po prvním maratonu jsem svůj čas posunul hodně - snad o dvacet minut, pak už to šlo pomaleji. Letos jsem běžel čtyři maratony a začínám poznávat, že každé zlepšení teď bude stát moře úsilí. Přesto jsem přesvědčen, že tenhle čas zlomím.

Ještě letos v některém z podzimních maratonů?

To nevím. Trénuji poctivě, ale teď už by to chtělo i něco víc. Pravidelný režim, který kvůli směnám nemám, možná i lepší, vychytralejší přípravu. Dělám, co mohu, ale jsem amatér. Běhám, protože mě to baví.

Mezi letos pokořenými maratony máte i ten v Nových Hradech, který byl ale svým způsobem specifický. Jednalo se totiž o takzvaný horský. Co vás táhlo na trať tohoto extrémního závodu?

Pořád je to o chuti si něco dokázat, překonat sám sebe. Navíc je hezké běžet přírodou a ne jako při klasických maratonech ve městě a mnohdy po kostkách. Sice chybí diváci, ale člověk kvůli změnám terénu nemůže mluvit o stereotypu. Moc se mi to líbilo a na podobnou akci se chystám příští měsíc do Jeseníků.

Příležitostí ukázat se na maratonské trati v okolí je poskrovnu. Proto jste asi přivítal, když se v Pelhřimově letos poprvé uskutečnil závod alespoň na poloviční vzdálenosti. . .

Bylo to nesmírně příjemné. Už jen z toho důvodu, že se lidé z mého okolí zajímali, zda poběžím, na jaký výsledek si troufám. Cítil jsem jejich podporu před závodem i během něj. Myslím si, že to byla velmi zdařilá akce a moc by mě potěšilo, kdyby měla následování. Bohužel maratonů nebo půlmaratonů se na Vysočině běhá málo.

Pořadatelskou ikonou půlmaratonu byl Marcel Brož, který později v Pelhřimově uspořádal i triatlonové závody s mezinárodní účastí. Na ně vás to netáhlo?

Triatlon jsem si v minulosti vyzkoušel, i když se jednalo o malé závody. Není to má parketa. Vadí mi hlavně plavání. Ne, že bych byl vyloženě špatný plavec, ale kvůli díře ve středním uchu se nemohu potápět. Tady se plavalo kilometr a půl, a to bych se prsama hodně natrápil. U mě má jednoznačně přednost běh, do toho jsem teď hodně zažraný.

Zpět tedy k němu. Další akcí, která tu vznikla nedávno a které se pravidelně účastníte, je Liga atletů Pelhřimova. To je ale svým způsobem hobby závod, zůstává tedy pro vás přínosný?

Byla to vynikající myšlenka tuhle akci pořádat a rád se jí účastním. Je to pro mě kvalitní trénink, vždyť i desetikilometrová vzdálenost dá zabrat. Trošku horší to bylo teď naposledy, kdy nás běželo málo. Chápu to, jsou dovolené, řada lidí je pryč nebo chce odpočívat. Navíc teplé počasí běhu moc nepřálo. Jarní závody byly ale velice kvalitní, daly mi hodně.

Na téhle kratší distanci jste přece jen dostal párkrát „na frak“. František Tichý či Rudolf Jánošík se ukázali jako kvalitní běžci. . .

O tom není nejmenších pochyb, zaslouží si respekt. Když jsem přišel na první závod, vyhrál Franta. Neznal jsem ho a on nám nadělil dvě tři minuty. To byla pro mě motivace, chtěl jsem se zlepšit, příště ho více potrápit. Je jen škoda, že teď už sem nejezdí, protože byl pro mě testem výkonnosti. Jsem přesvědčený, že jsem se zlepšil, ale asi by mě i tak porazil. Každopádně deset kilometrů není krátká trať, ale potřeboval bych delší. Vyhovují mi maratony, kde se vydám ze všech sil. Tohle je moc rychlé, pro mě bolavé, hodně se zadýchám.

Autor: Kamil Vaněk

29.7.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Od sokolovny zmizel červený golf

Čerti v pelhřimovském domově seniorů

Pelhřimovský domov pro seniory dává šanci na přijetí výhradně místním

Rodiče v Pelhřimově vysází stromy za své potomky

Pelhřimov – V okolí Pelhřimova se ve čtvrtek odpoledne objeví 63 nových stromků. Vysadí je rodiče nových občánků v lokalitě za vodojemem v Pelhřimově směrem od Vlásenické ulice ke Starému Pelhřimovu.

Libkovankafest láká na dechovku do Častrova už potřetí

Častrov, Libkova Voda – Milovníci dechovky už potřetí zamíří do Častrova. V sobotu 21. října se v tamním kulturním domě uskuteční třetí ročník Libkovankafestu, jemuž dala jméno dechová muzika Libkovanka, která působí v nedaleké Libkově Vodě.

Martin Lank: Největší klad programu Realistů je jeho reálná splnitelnost

Jihlava - Jedním z největších překvapení voleb před čtyřmi lety na Vysočině byl poslanecký mandát pro Martina Lanka. Ten kandidoval za hnutí Úsvit a získal více hlasů než poslankyně za ODS. Do voleb jde Martin Lank i letos, a to na kandidátce Realistů

Předseda strany nemůže zůstat za bukem, říká Jan Veleba

Vysočina - Jediný předseda celostátní strany z Vysočiny Jan Veleba jde i do těchto voleb. Je lídrem Strany práv občanů (SPO) pro Vysočinu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení