Nejlepší střelec loňské prvoligové sezony Jaromír Lisa startoval dosud ve všech utkáních a podařilo se mu získat pět bodů. Jeho kolega Martin Blažek odehrál o dvě utkání méně a získal o jeden bod více.

Jak se vám líbí v Liberci?
Jaromír Lisa: V Liberci se mi velmi libí. Lidé jsou tu příjemní, tým je kvalitní a velmi mladý. Naši trenéři nás zapracovávají do sestavy tím způsobem, že pravidelně nastupujeme do zápasů. Takže si zatím nemám na co stěžovat.
Martin Blažek: I já jsem velice spokojený. Spoluhráči jsou super, hned nás přijali, je to tady jedna velká florbalová rodina. Přístup hráčů k tréninku a jejich nasazení je super, samozřejmě i samotné tréninky, které mají trenéři připravené. Liberec jako takový není až tak velké město, takže se dostanu všude za chvilku. Je tu hodně diskoték a hlavně pěkné holky.

Byl to pro vás velký skok přejít z první ligy do extraligy?
J. L.: Přechod z první ligy do extraligy je určitě složitý. Obě soutěže jsou hodně odlišné, i když jsou k sobě hodně blízké. Musel jsem se přizpůsobit. Tento rok se prakticky učím a srovnávám se s extraligou. I proto zatím nedávám tolik branek, jako jsem byl zvyklý. S tímto faktem se musím vyrovnat, ale určitě svého odchodu do Liberce nelituji. Doufám, že ze mě bude platný hráč a budu moci splatit důvěru, kterou do mě vložili.
M. B.: Skok to určitě byl, ale neřekl bych, že nějaký extrémně velký. Pár zkušeností jsem nasbíral na hostování v Pardubicích, potom v juniorské reprezentaci. Pro mě bylo nejtěžší nesesypat se z nějaké chyby, které se dopustím, začít si věřit a nebát se podržet si míček. K tomu mi dopomohly přátelské zápasy, které jsme odehráli v letní přípravě.

Dokážete porovnat tyto dvě soutěže?
J. L.: V první lize je na všechno více času a není tak vypracovaná taktika hry. Přístup k treninkům a celková příprava k zápasům určitě není stejná jako v extralize. Při zápasech je už rozdíl při rozcvičení a v tom, jak se tým schází na zápas. Zápasy jsou o dost rychlejší, tvrdší a na všechno je méně času.
M. B.: V první lize máte o hodně více času. Jak na zpracování, střelu, nejsou tak tvrdé osobní souboje. Extraliga je přesný opak a ještě do toho musíte zapracovat přesné plnění taktických pokynů, bez kterých by se nemohlo pomýšlet na lepší výsledky a umístění. Pak je tu také množství tréninků během týdne a konkurence v mužstvu, která vás nutí vydat ze sebe na každém tréninku maximum.

Je velký rozdíl v přípravě, taktice a obecně v herní činnosti?
J. L.: Obrovský rozdíl začíná už ve vlastním tréninkovém procesu. Záleží na fyzické a taktické připravenosti každého hráče. Velká pozornost je věnována i vlastní rehabilitaci. Každá pětka zkouší jiný způsob rozehrávání - například standardních situací. Na každý zápas se připravujeme zvlášť i po taktické stránce.
M. B.: Trénink máme čtyřikrát týdně, z nichž je jeden fyzickou přípravou. S Libercem se pokoušíme o útočné pojetí hry, což spočívá v tom, že všech pět hráčů se tlačí na polovinu soupeře. To je po taktické stránce náročné, protože pokud si někdo nesplní své úkoly, je tu velký problém. Takže se taktice věnujeme skoro při každém tréninku a pořád si to opakujeme. Co se týče herních dovedností, tak každý hráč umí zpracovat balonek v plné rychlosti, okamžitě udělat kličku a vystřelit. Bez toho se v extralize neobejdete.

Co říkáte na současné špatné výsledky Spartaku Pelhřimov?
J. L.: Co k tomu můžu říct. Tým zůstal skoro beze změn, odešel jsem já a Martin. O mě trenér řekl, že mě nahradil, ale když se podívám kolik je nastřílených branek, a srovnám to s loňským rokem, tak to klukům asi moc nepadá a i počet obdržených branek ve srovnání s loňskem je vyšší. Ale byl bych nerad, aby si to někdo vysvětloval tak, že jsem nenahraditelný. Trápí mě, že kluky pravděpodobně čeká play-down, s tím se mi těžko smiřuje. Tam určitě Pelhřimov nepatří.
M. B.: Je to škoda. Když jsem s nimi byl na prvním zápase, vypadalo to, že by se jim mohlo dařit, protože zase začali hrát florbal s tou chutí, jakou měli v první sezoně první ligy, ale zranění a nemoci pár hráčů se projevily na výsledcích. Pořád ale věřím, že Pelhřimov má na to, aby hrál 1. ligu a doufám, že se dostane do play-off a nebo soutěž alespoň zachrání.

Chcete se do pelhřimovského dresu jednou vrátit?
J. L.: Na tuto otázku je těžké odpovědět, protože člověk neví, co bude za půl roku. Momentálně chci hrát extraligu a chci se v ní prosadit, i když vím, že to nebude jednoduché. Ale na Pelhřimov určitě nezapomenu. Pokud budu moci a kluci budou chtít pomoci v play-down, jsem ochoten za Spartak hrát.
M. B.: Určitě ano. Přece jenom jsem v Pelhřimově strávil skoro sedm let a mám na něj krásné vzpomínky. Když přijedu domů, vždycky se snažím zajít si s kluky zatrénovat, tedy pokud je čas. Zatím ale návrat neplánuji, rád bych ještě minimálně rok hrál nejvyšší českou soutěž.

V první lize jste oba byli jedním ze stavebních kamenů kádru, jak si zvykáte na fakt, že nemáte tolik bodů?
J. L.: Jak už jsem jednou řekl, tuto sezónu si zvykám na extraligu, nabírám fyzickou kondici a pracuji na tom, abych byl platným hráčem Liberce.
M. B.: Chci hlavně hrát co nejlépe a pořád se zlepšovat a když budu nastupovat co nejčastěji, tak určitě nějaký ten bod přijde. Budu za něj samozřejmě rád, ale není to pro mě tak důležité, jako pocit z dobře odehraného zápasu.