Oproti své otrokovické ironmanské premiéře, kde před měsícem zaostal za touto metou o sedmdesát vteřin, se zlepšil o pětadvacet minut, tedy na 9:35,33 hodiny.

A to ještě závod nedoprovázely ideální podmínky. „Bylo příšerné dusno, voda v přehradě byla teplá jako kafe. Ani na kole to nešlo o mnoho lépe, navíc se zvedl silný vítr. Hlava mi třeštila. Říkal jsem si, ať už jsem v depu,“ popsal nerovný souboj s počasím stále ještě začátečník v ironmanském pelotonu.

Všestranné zlepšení

I tak byl oproti otrokovickému závodu mnohem rychlejší. Ve vodě o dvě a půl minuty, na kole skoro o čtvrt hodiny. A to měl ještě před sebou běžecký maraton, svoji „výstavní“ disciplínu, která mu vyšla nad všechna očekávání.

Lepší čas měl už jenom mohutně povzbuzovaný domácí borec Michal Kulich, shodou okolností celkový vítěz Slovakmana. „Běh mi neuvěřitelně sedl. Předchozí trápení bylo pryč, najednou jsem se cítil skvěle. Na osmadvacátém kilometru se strhl příšerný slejvák, mě to ale bylo úplně jedno. Až do cíle jsem zrychloval,“ pochvaloval si čas 3:03,49 hodiny, za nějž by se nemusel stydět leckterý „sólový“ maratonec.

Klidně by běžel dále

Spokojenost z úspěšného závodu neskrýval ani Brožův trenér Tomáš Bednář. „Marcelovi jsem slíbil, že jej dostanu mezi desítku nejlepších ironmanů v republice. Znovu se potvrdilo, že na ni může v klidu pomýšlet. Závod dokončil s naprostým přehledem. V cíli vypadal, že by zvládl ještě jeden maraton navrch,“ usmíval se Bednář, jemuž osobně do smíchu nebylo.

Český reprezentant musel závod v Nitře vzdát. „Letos mi to prostě nějak nejde. O to větší radost mám z Marcela,“ dodal Bednář nesobecky.
Jeho svěřenec znovu propotí závodnický trikot již za čtrnáct dnů při pražském triatlonovém dvojzávodu Czech Bigman a X–Terra. „Dva dny po sobě jsem ještě nezávodil. Vypadá to na pořádný nářez,“ tušil pětatřicetiletý atlet další porci dřiny.