Tak nějak si asi většina lidí představuje možné znásilnění. Osobně si myslím, že pachatelé těchto činů si své oběti – ženy nevybírají podle vzhledu. Hledají snadný cíl.
Oběť si však s sebou ponese traumatizující zážitek. Hluboký šrám na duši, který se pro ni stane strašákem na dlouhé roky, možná do konce života. Kdo něco podobného nezažil, nedokáže to pochopit.Znásilněné ženy většinou popisují dlouholeté noční můry, proměnlivé emoce, ztrátu sebeúcty, různé fobie, strach z mužů a mnoho dalších potíží ať duševních či fyzických.
Dá se však této negativní zkušenosti vyhnout? Samozřejmě, že nedá. Ale ženy a dívky by alespoň mohly snížit riziko, že ke znásilnění dojde. Jak? Jednoduše nehazardovat. Nechodit večer samy místy, kde není pohyb lidí – tedy potemnělými parky, ulicemi a jinými zákoutími.
Pokud už jste nuceny jít pěšky, domluvte se, že nepůjdete samy, ale s kamarády, nikoliv s cizími lidmi. To platí i o využití autostopu. V tomto případě jste se dotyčnému naservírovala přímo na zlatém podnosu. O oblečení nebudu, jako zastánkyně sukní, snad ani psát.
Nicméně osobně si však vždy ze svých nočních výletů zavolám taxislužbu a v kabelce mám, kdyby náhodou, připravený obranný pepřový sprej. Pravdou zůstává, že jistotu nebudeme mít nikdy, ale přesto není vhodné ponechávat vše náhodě.
