Organizátoři projektu Obce v datech zveřejnili letošní žebříček indexu kvality života v českých městech. Výsledné hodnocení se pomocí statistických dat zabývá třeba dostupností lékařské péče, kin, ale i vztahů mezi lidmi. Nic proti statistikům, ale když se člověk na výsledky podívá podrobněji, musí si nutně položit otázku, zda občas nesrovnávají nesrovnatelné.

Hodně diskutabilní je třeba index chráněných území, vyjadřující blízkost nějaké chráněné lokality v okolí města, či index železniční dopravy. Něco takového nemůže město ovlivnit, ani kdyby se starosta rozkrájel. Vyhlásit chráněné území nemůže, a není-li ve městě dráha, také ji tam nepřivede. Index nehodovosti lze ovlivnit jen nepřímo – je-li ve městě problematická křižovatka, záleží na policii, zda dá svolení k její přestavbě. A co index středních škol? Čím větší město, tím jich má více – kdežto malá města tento index značně znevýhodňuje.

Mezi indexy naopak chybí něco ve smyslu pocitového vjemu. Ten sice nelze hodnotit na základě tvrdých dat, pocitové mapy ale existují. A lidé přece dané město hodnotí i podle toho, jak se v něm cítí. Asi nejlépe je tento nedostatek vidět na srovnání Jihlavy a nedaleké Telče. Zatímco Jihlava celkově skončila na pěkném čtyřicátém místě, Telči patří až 111. příčka. Nechť ale čtenář sám zváží, je-li mu příjemnější procházka po jihlavském náměstí se všemi zdejšími kolority, nebo tom telčském.