Jen si vzpomeňte! Tehdy tady bylo jednotné Československo a málokoho napadlo, že i na rekordmanský festival do Pelhřimova, který byl součástí Jihočeského kraje, budou za pár let jezdit Slováci sice dál jako přátelé a bez tlumočníka, ale přesto jako cizinci. Cestovní pas jsme naopak pořád potřebovali, když jsme chtěli zajet třeba jen do sousedního Rakouska.

V plenkách byla technika, bez níž si dnešní podobu festivalu sotva někdo dokáže představit. Někdy tou dobou se v našich končinách začaly objevovat první počítače, a když jsme se učili psát a posílat e-maily, tak jsme si, když někdo řekl „zavináč", v první řadě pořád ještě vybavovali v kyselém nálevu naloženou rybí lahůdku.

Festival Pelhřimov – město rekordů proměnily doba, technický vývoj i vrásky. Zřejmě ubylo trochu toho prvotního nadšení, což možná těžce nesou takoví ti nostalgikové, pro které byla prvotní podoba přehlídky tou nejsprávnější, nejautentičtější.

Festival rekordů a kuriozit nemohl zůstat takový, jaký byl počátkem devadesátých let. To je dobré přijmout jako důležitý fakt. Proměnil se i vlastní svět rekordů, to, co oslovovalo a budilo zájem tehdy, by možná nikoho neoslovilo dneska.

Také pelhřimovskou rekordmanskou přehlídku ovlivnily vzory, které ji čím dál víc posunuly do polohy podobné koukání na televizi. Servis spočívající ve velkoplošné projekci detailů se stal nedílnou součástí pódiových počinů v posledních letech festivalu, což jedni nejspíš ocení, zatímco druzí označí za rušivou nadbytečnost.

Festival Pelhřimov – město rekordů při svém pětadvacátém ročníku určitě přiláká do nejmenšího okresního města na Vysočině spoustu lidí bez ohledu na to, v jaké roli přicestují. Jisté je, že zůstane odrazem doby v tom dobrém i špatném.
jiri.jira@denik.cz