Jsou už nezvladatelní, postěžovala si kamarádka na adresu svých vnuků. Ti v takzvané distanční výuce, co trvá už druhý rok zdivočeli. Chybí jim sociální kontakt i řád. Pro děti, rodiče, ale i některé učitele bylo zavedení distanční výuky jako přesednout z rozjetého auta do volského potahu. A výsledky budou podobné. Třeba učňovské obory se podle ředitelů odborných učilišť distančně bez praxe učit nedají. Který student má doma dílnu nebo si může v bytě v paneláku postavit cvičnou zeď? Pustil by si někdo do bytu „virtuálního“ instalatéra nebo elektrikáře?

Ovšem co díky distanční výuce většina dětí rychle pochytí, že do školy se chodit nemusí. Stačí posedět ráno u počítače. Pak vyrazit do ulic s plínou přes pusu. Známky na vysvědčení dají zmatení kantoři zadarmo. Když připočítáme společenskou atmosféru, kdy taťka stát zavírá podnikatele a živnostníky doma a slibuje kompenzovat všechno všem, pak co se v mládí naučíš ve stáří jak když najdeš. Jenže bohužel, také platí že mladí ležáci jsou staří žebráci.