Střih. Sobota odpoledne, místo zůstává. Jen aut je na parkovišti o hodně víc a nákupních vozíků před obchodem o polovinu méně. V neděli jsou totiž obchody zavřené. Mnozí zdá se raději risknou covid, než hladovění… Sobotu co sobotu je to na počtu nakupujících znát.

A jak to vypadá uvnitř obchodu? Patnáct metrů čtverečních na jednoho nakupujícího dosáhneme možná aritmetickým průměrem. Realita je jiná. Lidé se shluknou hned za vchodem u pečiva. Vytvoří barikádu z odstavených vozíků. Nad rohlíky zpravidla prská do telefonu nejméně jeden jouda, který potřebuje s manželkou probrat, zda koupit tři takové a jeden makový, nebo naopak.

Být já škodolibý virus, tady bych se vyřádil. U dalších regálů to bývá podobné. Hlavně u těch se zbožím v akci. Manželský pár vytěžil z povinného vozíku na osobu maximum. Pán i paní vrší zboží každý do svého. V pravidelných intervalech pak ucpávají uličky, když si vzájemně hodnotí svůj výběr a probírají další strategii. Závěr? Že zákaz nedělního prodeje vyhnal do obchodů víc lidí, je evidentní. Že se někteří z nich uvnitř nechovají ohleduplně, nezmění žádné nařízení. Komu se to nelíbí, jako mně, ať dovnitř nechodí.