Jednou z ostud celého Třebíčska je budova hlavní pošty v třebíčské ulici Smila Osovského. V tomto názoru jsou zajedno jak Deník, tak i jeho čtenáři. Budova z předminulého století je již zcela nevyhovující, v dezolátním stavu. Navíc plná schodů, bez výtahu, přičemž všechny přepážky se nacházejí v prvním patře. Člověk by se ani nedivil, kdyby citlivější povahu při její návštěvě přepadla deprese.

Česká pošta už přinejmenším pět let tvrdí, že situaci vyřeší. Nejprve mluvila o rekonstrukci budovy, pak ji prodala soukromému vlastníkovi. Nato se rozhodla hledat nové prostory, aby od těchto plánů upustila a svatosvatě slíbila, že se s nynějším majitelem přece jen dohodla na opravách této stavby, která jí už neříká pane. Práce se však stále odkládají. Zatím poslední termín, kdy by mělo být vše hotové, je březen 2024. Této proklamaci už nevěří ani ten největší optimista, neb se v budově žádné stavební úpravy nekonají.

Jakkoli je stav hlavní pošty nevyhovující i pro zaměstnance, dámy za přepážkami jsou vždy plné úsměvů a snahy pomoci. Totéž lze říct i o pracovnicích v další třebíčské pobočce, která po loňské celorepublikové reorganizaci pošt v Třebíči zbyla.

Když už manažeři České pošty nejsou schopni nabídnout veřejnosti pobočky hodné 21. století, měli by si aspoň co nejvíce hýčkat tyto skvělé ženy. Jejich ochota a úsměvy jsou totiž to poslední, co drží pověst tohoto státního molochu nad vodou.