Na straně druhé, západní, trest pro ty, kdo se o lidech s homosexuální orientací jen vyjádří tak, že by to mohlo zavánět homofobií. Pod obojím si lze představit všelicos a až čas asi ukáže, co všechno jsme si pod tím představit měli.

Stejně jako naše země leží někde na cestě mezi Ruskem a Francií, tak se i můj názor nachází zhruba někde uprostřed těch jejich.

Vůči sňatkům homosexuálů nemám sebemenších námitek, nějaké přílišné respektování tradiční hodnoty manželství kolem sebe stejně nevidím. K povolení adopce homosexuálním párům už je těžší zaujmout nějaký postoj. Ať raději soudí někdo znalejší dětské psychiky, netuším, zda může mít na dítě výchova dvěma lidmi stejného pohlaví negativní vliv. A pak se nabízí ještě otázka, jestli je to horší nevyrůstat v dětském domově či u pěstounů nebo jen s jedním rodičem.

Zato jsem ale ráda, že se v naší zemi nemusím bát o kamarády, kteří na sociální síti sdílejí leták Dělnické strany s heslem Skutečnou mámu nelze nahradit bukvicí! Na obhajobu kamarádů: jen tím chtěli poukázat, že je na obrázku vedle naštvaně vyhlížejícího děvčátka za plod buku vydáván badyán, ale bůhví jak by jejich počínání vyhodnotili Francouzi.

Současně vítám možnost zajít si večer do kina na nový film Liberace! o milostném vztahu slavného pianisty a jeho mladého řidiče. V Rusku tento snímek, řekla bych, velký úspěch nezaznamená.